Irena Sehnalová

* 1941

  • „Mířili samopaly na lidi a na ulici u náměstí Svobody zastřelili tu holku (Danuši Muzikářovou – pozn. ed.). Kapitánu Pátkovi jsem ukázala, že je padlý na hlavu, že nikdo jim nic nedělá a oni míří na vlastní lidi samopalem. Vyskočil z náklaďáku a odvedl mě a ptal se mě, co jsem tam dělala. Na rohu náměstí Svobody byla záchytná stanice, kde pozavírali spoustu lidí. Jak mě vedl, tak jsem viděla, jak tu mladičkou holku zvedají ze země. Nesměli jsme se moc ohlížet. Jméno kapitána Pátka si dodnes pamatuji. Pak nás nahnali do cely a po jednom volali k výslechu. Ptali se, co jsem tam dělala a proč jsem vykřikovala a volala, že jsou blbci. Bylo to v noci, tak jsem jim říkala, že mám doma dvě malé děti a ty nevědí, kde jsem. Řvali na mě, jak na psa, co jsem tam dělala. Ten jeden byl trochu slušnější a říkal, ať po mně neřvou, že jsem úplně pryč.“

  • „Bomby lítaly a střílelo se, takže jsme byli ve sklepě. Ještě tam byli sousedi a najednou někdo zabouchal na dveře a rusky říkal, ať mu někdo otevře. Děda vylezl ze sklepa po betonových schodech a otevřel dveře. Ten Rus se ho zeptal, jestli je Němec, a střelil ho do hlavy. Děda spadl a maminka, jelikož byla nejstarší, protože její bratři byli všichni ve válce, tak vletěla nahoru a tam viděla otce krvácet. Chytla ho a chtěla stáhnout do sklepa. Viděla ale, že Rus nabíjí revolver a že by ji taky zastřelil, tak svého otce pustila a skočila přes deset schodů dolů do sklepa. Voják tam už za ní nešel a hodil tam granát se slzným plynem. Začalo to kouřit a maminka všem řekla, že musí ven nebo se otráví. Do malého sklepního okýnka vysadili první mě, protože si mysleli, že dítě nezastřelí. Nevěděli, jestli tam ještě někdo je, a když viděli, že tam v klidu stojím, tak vylezli i ostatní.“

  • „Maminka ještě neměla československé občanství, takže jsme do Polska nesměly jezdit. Zemřela jí maminka a mermomocí chtěla na pohřeb. Nebylo to daleko, jen kousek přes hranice. Nedovolili jí to. Tak nechala udělat velký věnec a šla na hranice a prosila vojáky, jestli by tam nemohli zanést alespoň věnec. Ani to nechtěli. Tak potom poprosila kamarádky, které bydlely v Polsku a pracovaly v Československu, aby věnec na pohřeb zanesly.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 20.10.2016

    (audio)
    duration: 01:17:21
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Lidové milice bezdůvodně střílely do lidí

Irena Sehnalová (Jarzomková)
Irena Sehnalová (Jarzomková)
photo: archiv pamětnice

Irena Sehnalová, dívčím jménem Jarzombková, se narodila 27. října 1941 v obci Tworków, které je dnes na území Polska, ale tehdy patřila Německu. Krátce po jejím narození musel otec narukovat do wehrmachtu. Doma se objevil jen dvakrát během dovolené a pak definitivně zmizel. Až několik let po válce matka Marie přes Červený kříž zjistila, že žije v západním Německu, odkud se kvůli železné oponě nemohl do Československa vrátit. V Německu se nakonec oženil a měl další tři dcery. Ani s otcem, ani s nevlastními sestrami se pamětnice již nikdy nesetkala. Na konci války se v obci Czyzowice stala svědkem, jak sovětský voják bezdůvodně zastřelil jejího dědečka Johana Stabla. V roce 1951 se spolu s matkou přestěhovaly z Polska do Bohumína. Dne 21. srpna 1969 se pamětnice v Brně zúčastnila demonstrace proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Protest se ale změnil v masakr, když milicionáři vyzbrojení ostrým střelivem začali střílet do lidí. Pamětnici zrovna zatýkal kapitán Veřejné bezpečnosti, když na vlastní oči viděla ležet na zemi s prostřelenou hlavou osmnáctiletou Danuši Muzikářovou. Následně ji za účast na demonstraci odsoudili k jednoročnímu podmínečnému trestu. Po smrti prvního manžela Marka Václava se v roce 1985 provdala za Milana Sehnala, bývalého agenta americké tajné služby CIC a dlouholetého politického vězně. Po pádu komunismu spolu několik let žili u příbuzných v Německu a později postavili dům v Olomouci, kde spolu žili i v roce 2016.