František Sehnal

* 1941  †︎ 2026

  • „Pan Smrkovský byl tuším předseda Národního shromáždění. Tatínek mu to tam všechno rozepsal a odepsal našim rodičům. To už bylo po devětašedesátém. Když [jsme se snažili], abychom dosáhli vyrovnání a odškodnění, tak jsem, protože jsem byl mladej, zajel do Prahy. Orientační schopnosti u mě byly, tak jsem zajel za ministrem spravedlnosti na Pankrác. Resort, číslo dveří a to, to, to... Ale řekli mi, že situace se změnila a včilka je to na mrtvém bodě...“

  • „Soudruzi... to jsem tady před vámi ještě neřekl, když rodiče zavřeli, tak u nás měl dvě místnosti místní národní výbor, druhé bylo zdravotní středisko a třetí JZD Paršovice. Měli takový honosný název JZD Mír Paršovice. Takže s likvidovanýma Sehnalama získali [majetek] pro své účely. Ale za těch padesát let už to nestačilo a dostávali peníze, příspěvky, tak si zbudovali svoje budovy. Ale na tehdejší dobu, pro začátek, všechno bylo u Sehnalů.“

  • „A přijeli ti soudruzi z Olomouce, kriminálka. Přijely tři tatraplany přímo, to je tam u cesty, přijeli [lidé od policie] na cestu a říkali: ‚Odveďte koně do stáje. Jedete s náma. Jste zatčen.‘ A tím to bylo. ‚Jste zatčen.‘ A tak začala ta hrůza.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 15.10.2019

    (audio)
    duration: 02:02:38
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Nešlo to zvrátit – přišlo to jako počasí

František Sehnal, 15 let
František Sehnal, 15 let
photo: archiv pamětníka

František Sehnal se narodil 24. října 1941 rodičům Františkovi a Zdence, rozené Andršové, v moravské vesnici Paršovice, poblíž Hranic. Spolu se dvěma staršími sestrami vyrůstal na gruntu, který rod Sehnalových rozmnožoval už od tereziánské doby a v čase po druhé světové válce čítal jedenatřicet hektarů. V době vrcholící kolektivizace byl na podzim roku 1955 otec pro neplnění dodávek zatčen. V lednu 1956 jako spolumajitelka hospodářství skončila ve vazbě i Františkova maminka. Od olomouckého soudu odešli s několikaletými tresty odnětí svobody (otec pět let, matka dva a půl roku), ztrátou veškerého majetku a také se zákazem pobytu v hranickém okrese po dobu deseti let. Po celou dobu vazby rodičů až do odsouzení pobývali tehdy čtrnáctiletý František a sedmnáctiletá sestra Marie v rodném domě a museli se starat o veškerý dobytek sami. Na přání otce z Paršovic neodešli, ačkoliv jim byla později ustanovena za poručnici jejich babička z matčiny strany žijící v nedalekém Ústí, ke které se mohli uchýlit. Po skončení měšťanské školy byl František poslán do učení do Ostravy. Ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda se vyučil zámečníkem. Sestra se z nařízení paršovického tajemníka komunistické strany ocitla v lázních Teplice jako pomocná síla v kuchyni lázeňského domu. Rodina žila rozdělená i poté, co se rodiče vrátili ze slovenských pracovně nápravných táborů – maminka strávila nakonec dva roky v Želiezovcích a otec na stavbě cementárny v Senici u Banské Bystrice. Sešli se znovu až poté, co rodičům vypršel trest vyhnanství. Mezitím na gruntu Sehnalových úřadoval místní národní výbor, zřídilo se zde zdravotní středisko a také kanceláře JZD Mír Paršovice. Vlivem špatné údržby došlo k takovému zchátrání objektu, že musela být jedna z budov ještě před rokem 1989 stržena. František po návratu z vojny založil rodinu a vychoval dva syny. Žil v nedalekém Rouském a v podniku Elektro-Praga v Miloticích pracoval jako seřizovač až do doby, kdy v restituci nabyl zpět rodinný majetek. Společně se synem, který vystudoval zemědělskou školu, začali znovu hospodařit. Starost o grunt předal synovi, který tak pokračuje v násilně přerušené tradici rodiny Sehnalových. František Sehnal zemřel 21. února 2026.