Karel Sedláček

„Šli jsme do kavárny Alfa, kde už seděl druhý estébák. Tam mi řekli, že by byli rádi, kdybych s nimi mohl spolupracovat. Já jsem říkal: ‚Jo? A proč jako?' ‚No, tak my víme, že umíte francouzsky, máte kontakty tady na ty zahraniční diplomaty, a to by se nám hodilo.' Já jsem říkal: ‚To se mýlíte, pánové, já neumím francouzsky.' ‚Ale, prosím vás, alespoň nám nelžete! My víme, jak jste jazykově vybavený.' Tak jsem si řekl: ‚Aha, tady odsud fouká vítr. Oni to natáčejí. Mně to nedošlo hned. A tam jsem mluvil francouzsky, ty tři věty, a tak oni si myslí, že umím francouzsky.' Říkali: ‚No, tak jste navázal tady kontakty, tak kdybyste to rozvíjel, tu spolupráci, s tím tiskovým atašé dál.' Já jsem řekl: ‚No, to nevím…' Teď jsem se začal tak jako vykrucovat. A že si to rozmyslím. Říkal jsem si, že musím zkrátka nějak získat čas. Tak oni řekli: ‚Tak se sejdeme za týden.' No, tak jsem se vrátil. V redakci už haló. ‚Sedláčka pustili! My už jsme si říkali, že už tě neuvidíme! Že tě unesou StB…' – ‚Ne, je to dobré, jsem tady.' Za týden zase přišel ten [estébák], tak jsme šli zase do kavárny Alfa, ale oni už asi pochopili, podívali se asi na nějaké ty výslechy z Plzně nebo já nevím a pochopili, že už se mnou asi nic nebude. Takže to bylo velmi krátké. A já jsem řekl: ‚Jo, jestli přijdu na nějaké protistátní spiknutí, tak vám dám vědět.' A tím to skončilo.“

„To mně bylo asi šest. A 28. května na den mých narozenin byly vyvěšeny prapory. No, to se mně dost líbilo. Viděl jsem všude prapory, tak říkám: ‚Tati, prosím tě, jak je možné, že jsou dneska všude prapory? – Tedy československé státní vlajky – A táta říkal: ‚No, Kájo, to je jednoduché… Máš narozeniny!' Já jsem říkal: ‚No, to je báječné!' A příští rok bylo 28. května… Já jsem se narodil ve stejný den jako náš druhý československý prezident, doktor Edvard Beneš. On se narodil v Kožlanech, myslím, [roku] 1884, a já jsem se taky narodil 28. května, ale [roku] 1941. A ty vlajky byly tedy kvůli tomu, že se oslavoval prezident republiky. A o rok později tedy bylo zase 28. května a já koukám a na ulicích žádné vlajky nejsou… A říkám: ‚Tati, oni zapomněli? Vždyť já mám narozeniny…' A táta říká: ‚No, nezapomněli, ale píše se už rok 1949.' Tak jako dítě jsem se dozvěděl, co to byl vlastně únorový puč.“