Radomír Šebek

* 1957

  • „Hodně lidí spáchalo sebevraždu. Oběsili se tam. Ne na pracovišti, ale na cimře. Jednoho jsem i odřezával. To už jsem tam byl asi tři roky, znali mě. Přiběhli za mnou a: ,Radku, pojď ho odříznout.‘ Tak jsem šel, musel jsem ho odříznout, hodili jsme ho k železným dveřím, zabušili jsme na dveře na bachaře: ,Je tady jeden mrtvej, pojďte si ho odtáhnout.' No, tak si ho odtáhli.“

  • „Nějaké informace jsem měl, protože jsem měl kolegy, kteří se mnou studovali a byli na čáře. Takže jsem měl nějaké informace, kudy by to asi šlo. Nějak to vyústilo v to, že by to bylo nejlepší přes západní vojenskej okruh. U Folmavy, těsně u přechodu, tam se hranice zužovala. Jinak to byla hranice třeba tři kilometry, to pásmo, kde byly nástrahy. Ale tam u přechodu tekl potok a tam se to zužovalo. A tam se to mělo podle informací, které jsem tehdy měl, dát proběhnout. Tak jsem to risknul, dostal jsem se tam přes potok, utíkal jsem. Jenomže oni tam byli někde schovaní, dva pohraničníci se psem.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 19.06.2025

    (audio)
    duration: 01:22:05
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Dostal jsem se přes potok a utíkal. Jenomže oni tam byli někde schovaní – dva pohraničníci se psem

Radomír Šebek (70. léta)
Radomír Šebek (70. léta)
photo: Archiv pamětníka

Radomír Šebek se narodil 20. července 1957 v Brně. Oba rodiče – Antonín a Anna Šebkovi – pracovali v Adamovských strojírnách. Vyrůstal s o pět let starším bratrem Antonínem v obci Habrůvka (matčině rodišti) na Blanensku. V první polovině 70. let se vyučil automechanikem v Československé státní automobilové dopravě (ČSAD) Blansko a v podniku následující rok pracoval. Následně se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka a v letech 1975 až 1977 absolvoval dvouletou důstojnickou školu ve slovenském městě Martin. Od srpna 1977 působil v hodnosti podporučíka jako velitel ženijní roty v Seredi. Krátce nato – v prosinci 1977 – se rozhodl pro ilegální emigraci přes československou západní hranici. Při pokusu o útěk jej zadrželi příslušníci pohraniční stráže, následujících pět let odseděl v nechvalně proslulém lágru Minkovice. Po propuštění z vězení vystřídal vícero manuálních pozic. V době natáčení rozhovoru pro Paměť národa v roce 2025 žil v Habrůvce.