The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Tomáš Schilla (* 1958)

• narodil se 29. prosince 1958 v Praze

• od dětství se věnoval fotbalu a hře na violoncello

• srpnovou okupaci Československa zažil na dovolené v Bulharsku

• během uvolnění politických poměrů ke konci 60. let začal chodil do skautského oddílu

• v období normalizace se sblížil s lidmi z okolí disentu a undergroundu

• podílel se na rozšiřování samizdatové a exilové literatury

• díky hře na violoncello hrál v undergroundových skupinách jako Národní třída či The Plastic People of the Universe

• po sametové revoluci hrál v obnovené skupině DG 307, Krch-Off Band a Echt!

• za svou činnost byl oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu

• v roce 2025 žil v Praze

Skupina The Plastic People of the Universe vznikla roku 1968 a stala se symbolem českého undergroundu. Inspirovala se především západní rockovou avantgardou, jako například kapelami The Velvet Underground nebo The Mothers of Invention. Tvorba Plastiků se vyznačovala experimentální hudbou, temnými texty a důrazem na svobodu uměleckého projevu. Po zákazu veřejného vystupování v polovině 70. let se přesunuli do ilegality, kde skupina začala rozvíjet osobitější hudební styl. Právě v tomto období se kolem kapely utvářel širší okruh umělců a intelektuálů, který později sehrál důležitou roli v disidentském hnutí.

Během svého působení logicky prošli Plastici jistým hudebním i personálním vývojem. Během osmdesátých let požádal Václav Havel frontmana Mejlu Hlavsu, zda by nesložili hudbu k nové divadelní hře Pokušení. Hlavsa měl již v hlavě koncept, kdy chtěl více zdůraznit smyčcovou linku. Oslovil proto violoncellistu Tomáše Schillu, který se se členy skupiny znal. V tu dobu ale působil v jiném undergroundovém uskupení s názvem Národní třída.

Tomáš Schilla nabídku přidat se k Plastikům přijal. S novým hudebním stylem i členy kapely si dobře rozuměl a ve skupině zůstal až do přechodového období roku 1988, kdy se z rozpadlých Plastiků stalo nové uskupení s názvem Půlnoc, které fungovalo do roku 1993. Půlnoc později upozorňovala nejen na odkaz skupiny The Plastic People od the Universe, ale hrála i jejich písně. 

Srpnová okupace nás zastihla v Bulharsku

Tomáš Schilla se narodil 29. prosince 1958 v Praze jako nejmladší ze tří sourozenců do rodiny lékaře Ernesta Schilly a překladatelky Zory Schillové (roz. Berákové). Otec však v pamětníkových třech letech zemřel a má na něj proto jen mlhavé vzpomínky. Maminka zůstala s dětmi sama.

I přes rodinou tragédii měl Tomáš Schilla dle svých slov hezké dětství – věnoval se fotbalu, se kterým to dotáhl až do dorostenecké ligy za pražskou Bohemku. Vedle toho se od svých šesti let začal věnovat hudbě. Starší bratr uměl hrát na housle a maminka se rozhodla dát malého Tomáše na violoncello, na které pravidelně cvičil a postupně dosahoval skvělých výsledků. Během pražského jara došlo na krátkou dobu k obnově Junáka a maminka ho namísto do Pionýra přihlásila do skautského oddílu. Po určitých problémech ze strany vedení však po čase svou činnost ukončil a záhy došlo opět k rozpuštění organizace a jejímu zákazu. 

Zajímavé jsou však pamětníkovy vzpomínky na srpnovou okupaci roku 1968. V tu dobu trávila rodina dovolenou v Bulharsku. Právě zde se dozvěděli o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. „Maminka, jak překládala, tak byla na volné noze. Vzala nás proto na dovolenou do Bulharska v srpnu 1968. Místní ji zavolali k televizi a říkají, že naši zrovna vítají armádu, která přijíždí do Prahy. Máma na to koukala a říkala jim, že to jsou záběry z roku 1945, že si to pamatuje, že tam v tu dobu byla. Pamatuji si to jako dnes, kdy nám ti Bulhaři nevěřili, že tam nikdo nikoho nevítá, ale v televizi běžely záběry z května 1945,“ vzpomíná pamětník. 

Ředitel gymnázia byl férový člověk

Po ukončení základní školy se chtěl Tomáš Schilla přihlásit na gymnázium. To však kvůli jeho třídnímu profilu nevyšlo a snažil se tak najít jistou alternativu. Tou se stalo gymnázium v Košířích, dnes známé jako Nad Kavalírkou, kde poznal několik svých přátel a později aktivních disidentů. Seznámil se zde například s pozdějším disidentem a ministrem zahraničí Alexandrem Vondrou či dcerou významné disidentky Dany Němcové.

„Ředitel Jaromír Horký byl sice členem strany, ale neznamenalo to okamžité odsouzení. Se mnou například studovala spolužačka Pavla Němcová. Tenkrát se maturovalo v jistých blocích a on věděl, že by Pavla odmaturovat neměla. Den před zkouškami šel do Ječné ulice k Němcovým a řekl jim, že by Pavla měla přijít brzy ráno. Komise chodila v deset a on nechal Pavlu odmaturovat rovnou ze všech čtyř předmětů. Když mu řekli, že by Pavla odmaturovat neměla, řekl jen, že je pozdě a slečna Němcová maturitu úspěšně složila,“ vypráví.

Po ukončení střední školy se chtěl vydat ve šlépějích svého otce a studovat medicínu. Zkoušky úspěšně splnil a byl přijat. Aby se však vyhnul vojenské službě, rozhodl se přihlásit na dvouletý obor radiologický asistent, který úspěšně dokončil, a tuto práci také začal vykonávat. V tu dobu byl už poměrně aktivní na disidentské i undergroundové scéně a vedení školy mu dalo na výběr mezi dvěma variantami, buďto škola anebo jeho mimoškolní aktivity, rozhodl se proto pro odchod z vysoké školy.

S disidenty jsem se začal setkávat v hospodě na Klamovce 

První kontakt s disidenty či protirežimním vystupováním získal Tomáš Schilla v druhé polovině sedmdesátých let. V tu dobu se poznal se stejně smýšlejícími lidmi v pražských hospodách a obzvláště ve známé a máničkami vyhlášené restauraci na Klamovce. Tam se sblížil se svým budoucím kamarádem Mejlou Hlavsou, členy undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe (PPU) a dalšími. Právě v roce 1976 dokonce nosil zprávy do Ječné ulice ohledně procesu s členy skupiny PPU. 

V této době ho také čekal nástup na vojnu a jako každý v jeho okolí se chtěl této povinnosti vyhnout. Rozhodl se proto nahrát, že trpí psychickými problémy. „Nastudoval jsem si, jak se má nemoc projevovat, jaké mám mít záchvaty i jaké barevné prášky beru. Chodil jsem k takové starší doktorce a ta mi řekla, že musím mít třikrát za sebou stejnou diagnózu. Upozornila mě, že kdyby umřela a neměli jsme to dotáhnuté do konce, tak že se mám dostavit za doktorem na Karlově náměstí a s ním to dotáhnu. No a ona opravdu po druhém naordinování umřela,“ vzpomíná pamětník. Avšak domluvený lékař již věděl, o co jde, a pomohl Tomášovi Schillovi k zisku kýžené modré knížky.

Díky svým známým z řad disentu a undergroundu se dostal i k hudbě. Vědělo se o něm, že velmi dobře hraje na violoncello, a tak přišly i nabídky pro angažmá. Tomáš Schilla začínal v undergroundové skupině Národní třída, kam přišel v první polovině osmdesátých let. 

Mejla Hlavsa mi nabídl hrát s Plastiky 

Díky svému působení v Národní třídě si jeho hry na violoncello všiml kamarád Mejla Hlavsa, který v tu dobu skládal scénickou hudbu k Havlově hře Pokušení. Právě další smyčcový nástroj se mu v PPU líbil, a tak nabídl pamětníkovi angažmá. Ten nabídku přijal a začal hrát zároveň jak v Národní třídě, tak i s Plastiky.  

Skupina Plastic People se stala jakousi opozicí ke komunistickému režimu, a proto měla jakoukoliv činnost zakázanou. I přesto se jí podařilo na několika akcích zahrát či ilegálně vystoupit. Jak sám pamětník přiznává, koncertů nebylo dost anebo byly brzy přerušené. Skupina například vystupovala v Lipencích či na Zbraslavi. V roce 1986 za pomoci Olgy Havlové uspořádali oslavu k padesátým narozeninám Václava Havla. Pamětník působil ve skupině až do roku 1988, kdy došlo k jejímu rozpadu a vzniku nové skupiny, která však na tradici PPU navazovala.

„Měli jsme vystupovat na Rockfestu, ale k tomu snad ani nedošlo. Mejla Hlavsa se proto rozhodl, že z Plastiků se stane Půlnoc. Došlo k malým změnám a vznikla nová skupina,“ vzpomíná Tomáš Schilla. V této době se zúčastnil i cesty do Budapešti, kam členové skupiny jeli za Kanaďanem a bývalým zpěvákem skupiny PPU Paulem Wilsonem, kde si měli pro novou skupinu vyzvednout klávesy. Paul Wilson je však vybavil i samizdatovou literaturou z nakladatelství 68 Publishers. K údivu všech zúčastněných se jim podařilo bez větších obtíží knihy provézt do republiky.

Z Plastic People se stala Půlnoc

V roce 1988 tedy došlo k transformaci skupiny PPU na Půlnoc a v lehce pozměněné sestavě začala hrát na menších akcích. Velké překvapení však přišlo počátkem roku 1989, kdy skupina dostala povolení na vycestování na hudební tour do USA, kde Půlnoc zažila obrovský úspěch. Ve Spojených státech byla skupina vnímána jako ex PPU a koncerty se staly jak mezi emigranty, tak i mezi místními velmi oblíbenými. 

Během roku 1989, tedy doby postupného pádu režimu, se Tomáš Schilla účastnil většiny protirežimních demonstrací. Podporoval činnost Českých dětí vedenou Petrem Placákem. Dodnes má však v paměti dvě události: a to Palachův týden, kdy se jednalo o masovou a několikadenní akci, a pak sametovou revoluci. Sám se sice účastnil protestů na Národní třídě, ale až následující den byl v Praze zatčen, odveden do policejního antonu a zmlácen.

Po pádu režimu se naplno věnoval působení v undergroundových skupinách. Se skupinou Půlnoc se ještě před jejím rozpadem roku 1993 účastnil opětovného turné po Spojených státech, které znamenalo znovu velký úspěch. Během devadesátých let začal hrát s Pavlem Zajíčkem ve skupině DG 307, kde zůstal až do roku 2018. 

Vedle toho hrál i ve skupině Krch-off band básníka J. H. Krchovského či Echt! Se skupinou Echt! podnikl i turné po východní Evropě, kde mimo jiné koncertovali v Bělorusku a Rusku. Po čase se Tomáš Schilla vrátil i do obnovené skupiny The Plastic People of the Universe, se kterou pravidelně koncertuje dodnes.