Anna Šauerová

„Rádio neustále hlásilo pohyb vojsk, jak se pohybují, kde jsou. Byly třeba i úsměvný příhody z těch zpráv. Samozřejmě, jak se [vojáci] valili na Prahu, střílelo se, tanky a tak dále. Byly třeba úsměvný příhody, že myslím, že to bylo, abych nekecala… Myslím, že to bylo v Prostějově na útvaru. Oni totiž Rusové měli za úkol prvně obsadit vojenský útvary a znemožnit obranu státu. A nejenom Rusové, ta Varšavská smlouva. Aby tam ti Rusi nebo ta vojska nemohli, vytáhli někde ze skladu ohromnou fotku nebo obraz Lenina. Práskli to před hlavní bránu a Rusové jeli. A když jeli okolo, teď jen zasalutovali a odjeli. A furt hledali vchod a vždycky přijeli, zasalutovali a odjeli. Tak to byly takové spíš srandičky.“

„Začalo se mluvit o problémech. Nebylo to všechno krásný, zahlcený jasným sluncem a nad vším zářila pěticípá hvězda, která všechno zastřešila. Bylo to úžasný. A najednou to všechno úžasný nebylo. Najednou se prostě začaly objevovat problémy. To jsem ti třeba taky říkala, že já si pamatuju z jediného projevu ministra zemědělství, který řekl, že obchodníci oblbují lidi chcípáčkama z Xaverova. A to byly kuřata, který chodily do krámu modrý, takový pohublý, visely tam jak chudinky. A vlastně se začalo mluvit o tom, že je nedostatek toho, že se rozkrádá, že třeba, že se plní plán, tak se plní, ale víceméně papírově. A začaly se ukazovat problémy, nejenom to krásný a dobrý, kterým teda měl být ten úžasný socialismus.“