Petr Růžička

* 1956

  • „V Borech, ten kriminál byl pekelný. Tam se dělaly šatony, to byly falešný drahokamy skleněný. Prodávaly se do Jižní Ameriky, dodnes je firma Preciosa, která to dělá. Nebyl jsem na to zručný, nešlo mi to. Mám lehkou encefalitickou tělesnou vadu a já jsem to nezvládal. Oni místo toho, aby se ptali, proč tam ten člověk dělá, když to neumí, tak mi napálili v sobotu směny navíc, když zjistili po týdnu, že mi to nepomáhá, dali mi dvanáctihodinové šichty od pondělí do soboty. A když to nefungovalo a výsledek nebyl, dali mi ještě v neděli osm hodin. Takže jsme dělal sedm dní v týdnu, z toho šest dní dvanáct hodin a v neděli osm. Bylo to šílené, byl jsem na hraně zhroucení se. Se mnou tam byl například František Pitor, který se později stal předsedou Svazu politických vězňů. Řekl mi, že doktor je sice hovado, ale že když mu dám karton tvrdých spart, tak mi napíše neschopenku, dá mě třeba na kovošrot a pak mě převedou někam jinam. Tak se stalo.“

  • „Chodili tam za mnou divný lidi, tvrdili, že mají také paragraf sto, a tahali ze mě rozumy. Jeden přišel, že utečeme. A já mu řekl, že bychom utekli z vězení ještě do většího vězení a tím by to pro nás skončilo. On, že to má připravené, já mu řekl, že s ním nikam nejdu. Pěkně si to na mě zase nachystali. Když jsem to měl čtrnáct dní do výstupu, člověk se těší, že půjde domů, rodiče mi psali a byli u mě na návštěvě. Tak se stalo něco úplně strašnýho, nedovedu si odpustit, že jsem byl tak slabý. Řekli, že mám nějaké jednání, čekali na mě dva estébáci z Plzně z krajské správy. Jeden tlustý a hodný, druhý hubený a hnusný. Ty na mě vybalili fascikl a řekli, že mě zavřou znova, že dostanu šest let v Minkovicích, což byla horší věznice než Plzeň Bory, byli tam vrazi. Řekli, že tam mi to tak znepříjemní, že možná odtud ani nevylezu. Jednání trvalo několik hodin. Pak vyndali vázací akt, dali mi ho na stůl a řekli, abych podepsal, že to není žádná špatná věc. Jak jsem byl vyčerpaný a v hajzlu, tak jsem to podepsal. Řekl jsem si, tak co, za měsíc jim řeknu, že na ně seru, že to dělat nebudu. Oni ale velmi chytře, pomalu pracovali, měli čas a já se stal agentem StB. Pojal jsem to tak, že když jsem od nich krytý, tak budu dělat takový věci, za který by mě normálně museli zavřít, a fakt jsem to dělal.“

  • „Mně přišel příkaz, ať jedu do Plzně a na Borech opravím nějaké žárovky. A ještě mi velitel řekl, že to mám dobré, protože jsem si psal žádost, že chci jet na Rock and rollové Vánoce do Lucerny. ‚Tak já ti dám opušťák,‘ řekl mi. Týden v Plzni byl o ničem, občas jsem vyměnil žárovku nebo trubici. Den předtím, než mě zatkli, jsem opravoval nějaké světlo na garáži u zdi věznice na Borech, a já si říkal, že je to strašné, že bych se tam nechtěl dostat. Ráno mi řekli, že mě odvezou do Nepomuku, což bylo dvacet minut jízdy. Přijela škodovka, taková divná, a jel jinudy, ptal jsem se, kam jede, on mi řekl, že se musí někde zastavit. Odvezl mě na Krajskou správu Vojenské kontrarozvědky. Tam byl major... kapitán... Ladislav Tichý. Řekl mi, že jsem u výslechu z důvodu podvracení zřízení, hanobení a urážek socialistického režimu, vyzdvihování kapitalistického zřízení. Milion věcí na mě vysypal a já přemýšlel, všechno jsem mu vyvracel. Řekl mi, ať si říkám, co chci, že mají asi deset svědků, kteří to potvrzují. Šlo o to, že bylo v únoru desáté výročí Jana Palacha. Já měl na pásku záznam pohřbu. Mě vytočilo, že vůbec nikdo, ale nikdo nevěděl, kdo to byl Jan Palach. Deset let po tak šílené věci upálení a demonstraci v Praze. Že to nevěděli kluci z Popradu, jsem bral, ale tam byli kluci z Prahy, Mostu, Písku. Tak jsem jim tam udělal školení, to jsem tomu dal.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 28.02.2023

    (audio)
    duration: 02:18:57
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Stydím se, že jsem byl agent StB. Snad jsem nikomu neublížil

Petr Růžička, únor 2023, Ústí nad Labem
Petr Růžička, únor 2023, Ústí nad Labem
photo: Paměť národa

Petr Růžička se narodil 11. prosince 1956 v Dubí na Teplicku. Otec v polovině šedesátých let pod vlivem takzvaného obrodného procesu odešel z Komunistické strany Československa. Kvůli tomu se Petr Růžička i jeho bratr Pavel nedostali na jimi vybranou střední školu. Pamětník se vyučil v Brně elektromontérem a pokračoval ve studiu na průmyslovce v Chomutově. Inklinoval k rocku a k punku. Na Teplicku začal pořádat koncerty nezávislých kapel. Průmyslovku nedostudoval a nastoupil jako montér do teplických elektrozávodů. Začal se stýkat se členy Charty 77, Danou Němcovou a Petrem Uhlem. Na vojnu narukoval do Nepomuku, kde se netajil svým protikomunistickým postojem. Za to byl na jeden rok odsouzen do věznice na Borech v Plzni. V roce 1980 podepsal pod nátlakem spolupráci se Státní bezpečností. Dál pořádal koncerty zakázaných písničkářů. Založil punkovou kapelu FPB. V roce 1984 pomohl bratrovi k emigraci. Účastnil se jako demonstrant i takzvaného Palachova týdne. Tvrdí, že se jako agent StB snažil nikomu neublížit. Za hlášení opakovaně inkasoval peněžní odměny. V roce 1989 pomáhal organizátorům ekologických demonstrací v Teplicích. Po roce 1990 se věnoval jako manažer několika kapelám, například skupině Šanov. V roce 2023 stále pracuje v showbyznysu a má malou stavební firmu. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Teplice.