Návrat po roce 1989 byl jako přejet z barevné televize do černobílé
Download image
Libor Rouček se narodil 4. září 1954 v Kladně otci Jaroslavovi a matce Zdeňce, rozené Krňanské. Otec pocházel z hornické rodiny a byl soustružníkem v ocelárnách Poldi. Maminka pracovala v závodním stravování v Domově mladých horníků. Do první třídy nastoupil v Družci u Kladna, stal se členem Pionýra a chodil kromě povinné ruštiny také na němčinu. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 ho zastihl s rodiči v Rakousku, když se vraceli z dovolené v Jugoslávii. Několik dní se zdrželi ve Vídni, ale nakonec přejeli hranice do vlasti. Pamětník vystudoval gymnázium, maturoval roku 1973. Během studia ho mnohem víc bavily motorky a motokros. Kvůli zranění se mu však nemohl věnovat i v dospělosti. Po maturitě pracoval na letišti v Praze-Ruzyni, poté kvůli odkladu povinné vojenské služby u Výstavby kamenouhelných dolů (VKD). Na vojnu za žádnou cenu nechtěl nastoupit, a když obdržel povolávací rozkaz, předstíral pokus o sebevraždu. Ten mu vynesl další odklad, ale služby zproštěn nebyl. Rozhodl se proto odejít ilegálně do zahraničí přes Jugoslávii, a dokonce vstoupil do Socialistického svazu mládeže (1977), aby dostal doporučení k cestě. V červnu 1977 odjel, v Makarské se o několik týdnů později setkal a rozloučil s rodiči. Přes Rakousko, kam měl vízum, přejel autostopem do Německa. Policie ho však vrátila zpět a 7. července 1977 se hlásil v uprchlickém táboře Traiskirchen u Vídně. Našel si dočasné zaměstnání a přihlásil se ke studiu politologie a sociologie na vídeňské fakultě. Rodiče za ním nesměli jet, i proto, že v roce 1978 držel ve Vídní desetidenní hladovku k 10. výročí okupace Československa. Libor Rouček pomáhal v kanceláři sociálních demokratů a zřejmě po intervenci tehdejšího kancléře Bruna Kreiského mohli rodiče přijet na jeho doktorskou promoci roku 1984. Státní bezpečnost (StB) rodiče po jeho emigraci vyslýchala, sledovala jeho činnost ve Vídni prostřednictvím agentů a snažila se ho zbavit československého občanství, což se jí však nepovedlo. Na začátku osmdesátých let potkal v Izraeli svou budoucí ženu, Australanku. Jeho snem bylo pracovat v Hlasu Ameriky nebo Svobodné Evropě. Odjel do USA a požádal o bezpečnostní prověrku. Čekání na práci novináře se protáhlo na čtyři roky, které strávil s rodinou v Austrálii. Do Hlasu Ameriky nastoupil roku 1988, sledoval jako novinář postupné uvolňování a pád totalitních režimů ve východní Evropě i Československu. Do roku 1992 působil v Londýně v Královském institutu mezinárodních záležitostí, pak se rozhodl připojit k rodině v Austrálii. Po rozpadu manželství se po pěti letech vrátil do České republiky. Vstoupil do České strany sociálně demokratické (ČSSD) a mezi lety 1998–2002 působil jako mluvčí vlády premiéra Miloše Zemana. Roku 2002 ho zvolili do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PSP ČR). Tam působil jako místopředseda výboru pro evropskou integraci a místopředseda zahraničního výboru. Roku 2004 uspěl ve volbách do Evropského parlamentu (EP) a stal se členem frakce socialistů. Poslanecký mandát v EP obhájil v roce 2009, kdy se stal jedním z místopředsedů EP a členem výboru pro zahraniční věci. Ve volbách do EP v roce 2014 kandidoval za ČSSD na nevolitelném místě kandidátky, a proto z politiky odešel. V květnu 2025 ze strany vystoupil. Roku 2025 žil v Družci u Kladna.
