„Tak jsem se pak hlásila, ale ono hlavně se dávalo na Slovensko a já jsem chtěla, protože jsem chtěla dělat dětské, tak někde, kde se to naučím. A tam byl primář, primářem na dětském byl asistent od prof. Švejcara [MUDr. Jindřich Šabata], takže jsem prosila a na tu umístěnku mi to vyšlo, že jsem dostala ty jižní Čechy. Tak jsem se tam hlásila 15. června 1950. Dvanáctého června jsem odpromovala a tam jsem se hlásila, ředitelem byl prosektor, takže jsem musela napřed odkrouhat půl roku na prosektuře. A pak teprve jsem se dostala na to dětské oddělení k tomu primáři. Ten byl ještě mimo tu hlavní nemocnici, pak tam udělali to dětské oddělení, a tak jsem byla tam a docházela jsem do porodnice. Tam byla velká porodnice. Nezapomeňte, že vlastně tam nikde žádné oddělení nebylo. Bylo dětské v Písku, v Táboře a začínalo v Prachaticích.“
„Do první třídy jsem šla v šesti letech, vlastně to bylo už šest a půl, protože šest mi bylo v únoru a pak jsem v září nastupovala do první třídy. Tak v 27. roce. Učitelka byla velmi mladá, nějaká Růžena Šlechtová, a docela to s námi uměla. Já jsem ji pak ještě dál navštěvovala a pak ona naše přemluvila, aby mě dali na gymnázium, To nebylo tak zvykem. Pak se šlo na měšťanku, z páté třídy se šlo na měšťanskou školu, ta byla zvlášť zase a také to byla dívčí. Ta byla čtyřletá a pak eventuálně se šlo někam na ty rodinné školy. Tolik na těch gymnáziích jich nebylo. A ona naše přemluvila, aby mě dali na gymnázium, protože jsem se celkem dobře učila, měla jsem krásné písmo a tak a hrozně ráda jsem četla. Takže já se vždycky v bytě – to mi řekl otec pak, když už jsem dospěla, za mnoho a mnoho let, už jsem byla lékařkou – mi říkal, že na mě museli dávat pozor, abych šla odpoledne do školy – že hlavně když byla odpolední, že jsem se ztratila a někde se v koutku začetla.“
„Matka, když já jsem se narodila, vedla salon, a jak to bývalo zvykem, jestli jste někdy četla o Podolské, jak začínala, tak to bývalo v bytech. Protože jako konfekce, to byla taková ta nejnižší... konfekční šaty, to bylo, to se všecko šilo. Takže ta její babička, její matka, vedla nám domácnost, co já si pamatuju, a máma zaměstnávala... měla tři dělnice, které dojížděly. Třeba z Berouna, Dobřichovic a tady z té jižní tratě. Takže o mě se vždycky tak někdo staral a nebylo zvykem, abychom mohli být sami venku. Vždycky jsme byli... bratra jsem měla o čtyři roky mladšího. Tak v tomhle jsem vyrůstala, já jsem vždycky psala, že jsem vyrůstala mezi jehlami a odstřižky.“
Naděžda Řeháková, rozená Šafářová, se narodila 25. února 1921 v Praze. Maminka Anna Šafářová pocházela z rodiny pražských živnostníků. Vyučila se dámskou krejčovou a vedla v Praze vlastní salon. Otcova rodina pocházela z jižních Čech, kde jeho předci pracovali v panských službách jako lesníci. Tatínek Alois Šafář již vyrostl v Praze, studoval na reálném gymnáziu. Ve čtvrté třídě byl vyloučen za hraní kopané, což byla tehdy studentům zapovězená kratochvíle. Vyučil se tedy obchodníkem s drogistickým zbožím a v oboru poté úspěšně podnikal. Rodiče vychovávali dceru i mladšího syna Karla (roč. 1925) v duchu masarykovské republiky. Rodina byla sportovně založena, otec hrál fotbal za Rapid Vinohrady a později působil jako trenér. Každé ráno děti chodily s matkou plavat na smíchovskou plovárnu. Rodiče měli jednu z prvních kánoí, s níž ve volném čase sjížděli s dětmi Vltavu. Naděžda Řeháková studovala na Reformním gymnáziu na Smíchově, později v Dejvicích. Po maturitě v roce 1940 získala práci na městském úřadě, čímž se vyhnula totálnímu nasazení v říši. V červenci 1945 patřila k prvním studentům obnovené lékařské fakulty UK. Promovala 12. června 1950. Jejím snem bylo pracovat s malými dětmi a to se jí také splnilo. Dostala umístěnku na jih Čech, kde se stala první lékařkou nově zřízeného dětského oddělení nemocnice v Českých Budějovicích. Podílela se na založení dětského oddělení nemocnice v Prachaticích. Osud ji poté zavál do středních Čech, kde od roku 1955 vedla Kojenecký ústav v Kolíně. Následně zakládala Kojenecký ústav ve Strančicích. Po odchodu na penzi v roce 1982 pracovala ještě příležitostně na dětském oddělení v Českém Brodě. V roce 2025 žila Naděžda Řeháková v Kouřimi.
