Jiří Rak

* 1944

  • „Začátkem 70. let, když se mi usadil rodinný život, jsem se jednou přehraboval ve starých papírech. A našel jsem adopční a schovaneckou smlouvu, rozhodnutí o občanství, notářské zápisy. Měl jsem tam jméno Jürgen Dieter Niedner. Jiří Niedner, Jiří Chebský, Jiří Rak. Nechal jsem si od všech papírů udělat kopie, zašel jsem na Československý červený kříž a řekl, že pátrám po vlastních rodičích. Řekl jsem, že otec je sice asi nezvěstný, ale že matka by měla žít v Německu. Předpokládal jsem, že se najde. A abych nemusel mít při setkání tlumočníka, koupil jsem si jazykový kurz a za rok a půl jsem to do sebe našlapal. Když matku za tři roky našli, tak jsem se s ní domluvil německy. Naučil jsem se to. Setkali jsme se v roce 1973. Matka mě viděla poprvé po třiceti letech.“

  • „V roce 1953 nebo 1952, když po mně pátrala má vlastní matka, nás navštívili z Československého červeného kříže. Bylo mi devět let. Ptali se, jak se mám, a že mám v Německu tetu, a jestli bych nechtěl k tetě do Německa. Samozřejmě že jsem řekl ne. Tehdy jsem nevěděl, že jsem nevlastní. A v devíti letech aby řeklo děcko, jedu do Německa? Neuměl jsem slovo německy. Nevlastní matka byla Němka, ale nenaučila mě jediné slovo. Takže jsem řekl, že ne, a oni to tím pádem taky zdůvodňovali, že dítě nechce jít. Ale tvrdili mi, že tam mám tetu.“

  • „Tenkrát měly Háje jen sto nebo sto padesát čísel. Byla to malá čtvrť u Chebu. Doma si vyprávěli, anebo to zaslechli někde jinde, že malý Jirka je adoptovaný. Někteří mi to pak, samozřejmě v hádce, řekli. Tak jsem letěl domů a matka mi to potvrdila. Nějak jsem nejančil, nedokázal jsem si to vůbec představit. Matka mi řekla, že jsem původem Němec a že v papírech mám jméno Niedner. A řekla také, že je to od německého nýmand jako nikdo.“

  • „Kdybych se dozvěděl, že jsem adoptovaný a že žiji v cizí péči jako dospělý člověk, bylo by to něco jiného. Ale mně bylo třináct let. Jak se děti na vesnici pošťuchují a všichni o všech všechno ví, vpálili mi do tváře: ‚Ty stejně nejsi Raků. Adoptovali tě.‘ Předtím jsem si pořád říkal, proč mi nadávají do Germánů.“

  • Full recordings
  • 1

    Karlovy Vary, 01.10.2020

    (audio)
    duration: 01:31:49
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Memory of Nations AI Assistant
Explore thousands of personal stories

Discover a new way to explore the Memory of Nations Archive. Ask about the topics, events, places, or experiences that interest you. The AI Assistant searches transcripts from more than 30,000 hours of recorded interviews and finds relevant stories from across the archive. You don’t need to know a person’s name or where to look. Simply ask a question in your own words.

Ask a question
beta

Byl jsem ztracené válečné dítě. Československé úřady udělaly z Němce Čecha a připravily mě o identitu

Jiří Rak, 1965
Jiří Rak, 1965
photo: archiv Jiřího Rak

Jiří Rak se narodil jako Jürgen Dieter Niedner 6. října 1944 v Königsdoffu v polském Horním Slezsku, tehdy součásti německé Třetí říše. Rodiče byli Němci. V okupovaném Polsku pracovali v jedné továrně. Neprovdaná matka dala přechodně syna do kojeneckého ústavu poblíž Opole, příchod fronty jí už nedovolil ho vyzvednout. Na jaře 1945 se půlroční Jürgen dostal s transportem německých uprchlíků do Chebu. Matka po něm přes německý Červený kříž neúspěšně pátrala. Roku 1948 byl v Chebu adoptován manželi Rakovými, dostal československé občanství a nové jméno Jiří Rak. Vyučil se spojovým montérem. Pracoval jako opravář telefonů. S vlastní matkou se setkal až jako třicetiletý. Po pádu komunistického režimu se angažoval pro zlepšení česko-německých vztahů. Spolupracoval s krajanskými organizacemi v Německu. Věnoval se historii a mapování památek na Chebsku.