Jiřina Přibylová

* 1938

  • „Můj tatínek samozřejmě potajmu poslouchal vysílání anglické a to vždycky začínalo: ‚Buch, buch, buch, buch‘, což je v morseovce ‚V‘ a to znamenalo vítězství. A pak se ozvalo: ,Volá Londýn, volá Londýn.‘ Pak už běžely zprávy. Mluvil třeba pan prezident Beneš z exilové vlády a tak. No, teď přeskočím. Jeli jsme k babičce na venkov ve vlaku, kde bylo takové to ne jednotlivé kupé, ale celý vagon v jednom, takové dřevěné lavice. Já jsem seděla otci na klíně u okna a najednou zničehonic, zřejmě ten vlak nějak divně zabouchal o ty koleje, jsem začala na celý ten vagon vykřikovat: ,Volá Londýn, volá Londýn.‘ Všichni ztuhli, tatínek mi okamžitě ukazoval nějaký kozičky, kravičky někde venku. No, a v ten moment celé to kupé nebo ten vagon celý, kde bylo asi šedesát lidí, tak v ten moment všichni byli hluší, což bylo prostě... dělali, že jsou hluší. V ten moment prostě v rodičích ztuhla krev, ale dobře to dopadlo.“

  • „Strýc po deseti letech tam zemřel a jeho manželka, druhá teta, tam za ním jela, protože vždycky byla jednou za čas návštěva povolená, a když tam přijela, tak tomu bachaři říkala, za kým přijela. A on říká: ,Zomrel.‘ A teta říká: ,Jak to?‘ A teď on tam listoval a ona říká: ,A kde je?‘ Tak on zase listoval, listoval, potom tam našel nějaký číslo, já nevím dva tisíce něco, a že zomrel. A ona říkala: ,Kde je?‘ A on říkal: ,Tam!‘ A teď ukázal na nějaký takový pole a řekl jí číslo. Tak ona tam šla, chodila po tom poli. Tam byly nějaký laťky zabodaný s takovejma chabě napsanejma číslama, jak psy je tam zakopávali. Takže on je tam někde dodneška.“

  • „Bohužel tedy, nebo já nevím, jak to mám říct, jsem vyrůstala v době, kdy se doma říkalo něco jiného a ve škole taky něco jiného. A nedalo se nic dělat, my už jsme byli jak papoušci naučený, že musíme vždycky říkat ve škole to, co se chtělo, a doma to bylo úplně jinak, že jo. Taky jsme měli učebnici občanské nauky, kde byl vyfotografovaný Klement Gottwald, vedle něj jeho nejbližší spolupracovník Rudolf Slánský. Jenomže mezitím komunisté řádili i ve vlastních řadách a tohoto generálního tajemníka zavřeli a ještě spoustu jiných vlastních lidí a obvinili je taky z protistátní činnosti. Nám ve škole sebrali učebnice, a protože jiné nebyly, tak to udělali šalamounsky, že nám toho Rudolfa Slánskýho začernili. No, tak spíš zahnědili, takovej bubák to byl. Takže stál Gottwald, pak byl bubák, pak bylo napsáno generální tajemník Rudolf Slánský, to bylo taky přeškrtnuto, a to, co řekl, to už tam zůstalo. Takže takhle jsme měli učebnice občanské výuky.“

  • Full recordings
  • 1

    byt pamětnice - Praha 6, 19.10.2016

    (audio)
    duration: 50:07
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V učebnicích jsme měli bubáka vedle Gottwalda

C. První svatba paní Jiřinky (kopie).jpg (historic)
Jiřina Přibylová

Jiřina Přibylová, za svobodna Břízová, se narodila 14. února 1938 v Praze. Na konci války byli s rodinou u Milína, kde se stali svědky bojů mezi Němci a Rudou armádou. Její budoucí manžel nesměl kvůli účasti ve studentském průvodu na Pražský hrad v roce 1948 studovat vysokou školu. Několik jejích příbuzných bylo v 50. letech z politických důvodů zavřeno. Strýc zemřel v Leopoldově. Pamětnice působila v geologickém výzkumu a za normalizace jako hospodářka ve škole.