Jiří Pötzl

* 1936

  • „Stalo se, že v patnácti, čili v roce 1955, jsme byli začleněni jako Češi. Dostal jsem zelenou knížku s mojí fotkou a tam bylo napsáno, že jsem bez národnosti. Až později jsem dostal občanský průkaz.“ -„Ale měl jste jiné křestní jméno.“ - „…Jmenoval jsem se Georg stále a najednou jsem dostal jméno Jiří, že prý v českém kalendáři jméno Georg neexistuje. Tak mi to bylo vysvětleno od mámy. Od té doby jsem Jiří. Ale když jsem začal pracovat v Německu, abych nemusel každý rok žádat o pracovní povolení, tak jsem zjistil z třetí ruky, že bych si mohl zažádat o německý pas. Přinesl jsem všechny papíry, co jsem měl, jel jsem do Prahy požádat a vzal tam německý rodný list. Tak jsem dostal jméno Georg zpátky. V Německu jsem nemusel žádat o pracovní povolení, mám německé jméno, bydliště v Česku atd.“

  • „Potom už tu byli Američani a pod námi, dnes je to hospoda U Muzikanta, tenkrát to taky byla hospoda a tam Američani taky byli. Seděli v oknech, měli nohy venku. Chodili jsme kolem a oni nám házeli žvýkačky, čokolády a jak měli ty racionální výživy, tak jsme tam byli každý den. A vzpomínám si jednou, to bylo po válce s kámošem, než ho vysídlili, jsme seděli vzadu na stráni u lesa. Přišel tam Američan a sedl vedle nás. Rukama, nohama jsme se domlouvali. Ukazoval na svoje kanady, vytáhl nůž a rozřízl je podél kotníku, zamazal špínou a druhý den přišel s fungl novými botami se vytahovat.“ -„Jakože je před vámi zničil?“ - „Ano. A jednou si vzpomínám… V křoví jsme našli nějakého pána, měl na sobě uniformu, pravděpodobně německý voják. A žádal, že má hlad, tak jsme mu přinesli kus chleba a tuřín z domova. Poděkoval a druhý den už tam nebyl, pravděpodobně utíkal před vojnou a šel dál.“

  • „Když byl třetí nálet, už jsme šli do bunkru. Dole za námi vedle viaduktu stála továrna, tam se vyráběly mucholapky, a tam byl vytesaný bunkr do skály, kam jsme chodili. Dole už byla voda, když se sypaly bomby, tak se sypal i strop ze skály. Ženský a chlapi nám říkali, že musíme brečet nebo hučet, aby nám prý nepraskly bubínky v uších. Přišli jsme ven, bylo hodně smradu z bomb. Přišli jsme k baráku a ten už ležel. Měli jsme akorát věci, co jsme s sebou měli v tom bunkru. Tam odtud jsme šli pěšky do Dřenic, kde ještě byla babička.“

  • Full recordings
  • 1

    Mariánské Lázně, 18.05.2023

    (audio)
    duration: 01:59:14
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Tři roky měli připravené kufry, do odsunu nakonec nešli

Jiří Pötzl v roce 1942 v Chebu
Jiří Pötzl v roce 1942 v Chebu
photo: Archiv pamětníka

Jiří Pötzl se narodil jako Georg Pötzl 1. dubna 1936 v Dřenicích u Chebu. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho tatínek byl Němec a maminka Češka. Během bombardování Chebu na konci druhé světové války přišla rodina o dům. Otec se ukrýval před narukováním do Volkssturmu, jeho bratr odešel, ale z bojů už se nevrátil. Po válce šla celá rodina otce do odsunu, pamětník s rodiči a sourozenci mohli zůstat díky smíšenému manželství. Československé občanství získal Georg Pötzl až v roce 1955 a musel si změnit jméno na Jiří. Pro svůj německý původ se nedostal do učení na automechanika. Stal se zedníkem, ale většinu času pracoval jako řidič autobusů v ČSAD. Od šedesátých let navštěvoval své příbuzné v Západním Německu, emigrovat nikdy nechtěl. Od 90. let se zapojil do aktivit Svazu Němců na Chebsku. V roce 2023 žil v Chebu. Vzpomínky pamětníka natočeny a zpracovány díky finanční podpoře města Cheb.