Marie Poláková

* 1950

  • „Já jsem od svých patnácti chodila s jedním plavcem, do čtyřiadvaceti jsme spolu chodili. A osmašedesátý rok, speciálně jsme s tímhle klukem jezdili každý rok Vltavu. A jeli jsme... V osmašedesátém dvacátého srpna jsme jeli do Lenory a jednadvacátého jsme nasedli do lodi a jeli jsme lodí dolů a najednou jsme slyšeli – je to zvláštní, že to člověka zaujalo – někdo měl puštěné rádio, z toho mluvil hlas, který byl rozrušený tak, že to byl na první prohled nějaký průšvih. My jsme vůbec netušili, co to mohlo být, absolutně ne. Takže jsme se vrátili zpátky a tam seděli v domečku u řeky lidi, paní plakala, já jsem pak plakala taky, samozřejmě, protože nám řekli: ‚Vlítli sem Rusové a je problém.‘“

  • „Politický procesy jako takový jsem nevnímala, ale fakt je, že rodina v té době měla poměrně dost problémů, protože zavřeli nám strejdu. Toho přišli sebrat někdy večer. Přišli takoví ti v těch kožených kabátech a s kloboukama. Toho sebrali. A dědečkovi sebrali... jak se tomu říká, kde jsou pacienti, ne nemocnice, office, teď si nemůžu vzpomenout.“ – „Ordinace?“ – „Ordinace. Sebrali mu ordinaci, kterou měl na Ovocném trhu.“

  • „Já, když jsem tam byla poprvé, tak mi nabídli, že mě tam nechají rok studovat, abych se to naučila, abych s nimi tam pracovala. Já jsem odjela do Washingtonu na ambasádu, aby mi prodloužili vízum, a oni mi to neprodloužili. Takže já jsem se musela vrátit, ale měla jsem ještě nějakou dobu na to, abych sehnala manžela. Protože jsem to chtěla udělat legálně, tak jsem musela shánět někoho, kdo by si mě vzal. Jestli jste někdo viděli film Green Card, tak něco trošku podobného. Byla jsem na největším sokolnickém sletu, který byl v Alamose, což je stát Colorado. Tam bylo asi čtyři sta sokolníků, a protože já jsem pro ně byla exot z komunistického Československa, samozřejmě, tak mě vyzvali, abych pronesla něco. Tak jsem pronesla: ‚A kdo byste si mě vzal?‘ Z toho byla strašná legrace, ale pak jsem v Chicagu navštívila jedny známé a jejich známý si mě byl ochotný za peníze vzít. Musel přiletět do Čech, vzít si mě tady v Praze. V té době jsem dojila krávy, to nikdo nevěděl, že to je fingovaná svatba.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 30.10.2022

    (audio)
    duration: 01:28:04
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nikdo nevěděl, že je to fingovaná svatba

Marie Poláková, 1965/1966
Marie Poláková, 1965/1966
photo: Archiv pamětnice

Marie Poláková se narodila 22. ledna 1950 v Praze. Pocházela z intelektuální vlastenecké rodiny, která po komunistickém převratu přišla o svůj původní status. Její dědeček Miloš Klika, významný pražský lékař a skaut, se podílel na tzv. chlebíčkové aféře. Marie Poláková vystudovala Střední průmyslovou školu stavební. Po maturitě pracovala v Okresním podniku bytového hospodářství (OPBH). Od roku 1971 se věnovala sokolnictví. Chtěla se vzdělávat v oboru umělého odchovu dravců, na který se specializovali na Cornellově univerzitě v americkém městě Ithaca. Čtyři roky si vydělávala na letenku do USA, kam ji nakonec v roce 1979 československé úřady pustily. Během svého pobytu se rozhodla, že v Americe zůstane. Seznámila se s mužem, který byl ochotný se s ní za peníze oženit, aby získala americké občanství. V USA pracovala jako au pair a ošetřovatelka koní. Později si našla zaměstnání v projekční kanceláři a v pohostinství. Několikrát navštívila svoji rodinu v Československu. V roce 2022 žila střídavě v Salt Lake City v Utahu a v Praze.