Karel Pokorný

* 1933

  • „Já jsem vyběhl tenkrát na ulici, v tom osmašedesátým: ‚Lidi vstávejte, rusáci nás obsazují!‘ A pak už to se mnou šlo. No byla to hrozná doba, byla to hrozná doba. Já jsem to fotil, jak nás obsazujou. Fotil jsem ten pohřeb, jak ti dva lidi zahynuli v Jičíně. Já jsem fotil přímo to místo, kde byli zastřeleni. Natočil jsem o tom i film: Přervané okovy. Ten film dostal hodně cen, ale pamatuju to jak dneska. Když jsem jezdil na pionýru tenkrát. Já tou dobou tak nějak žil. Já jel i do Prahy fotit rozstřílené muzeum. Ty dva lidi v Jičíně, ty zastřelili sedmého září. Já jsem do Prahy jel desátého září. Zase jsem tam fotil, rozstřílené muzeum, vyhořelé baráky u Československého rozhlasu. To jsem prostě fotil, mám fotografie z toho. Padesát roků jsem to schovával, já jsem se toho bál tenkrát. Kamarád teda po devětaosmdesátým, když viděl to moje album, říkal: ‚Člověče teda, to má cenu, za to bys dostal…‘ a já už jsem věděl, kam míří, on říká: ‚tenkrát bys za to dostal takových sedm, osm roků.‘“

  • „Tím, že jsem byl degradovaný ve všem, tak jsem na to začal hledět jinýma očima. Když mne vyhodili z práce, tak jsem se odvolal na prezidentskou kancelář, ta to podstoupila Okresní oborové radě, protože to přišlo až na závod, přišel ke mně kádrovák a řekl mi: ‚Ředitel ti vzkazuje, ještě jednou někam napíšeš, a on si najde ne jeden, ale třicet důvodů, aby tě mohl vyhodit z fabriky.‘ A já mu říkám: ‚A ty jsi kdo?‘ – ‚No, ty mě neznáš?‘ Já mu povídám: ‚Já tě znám, Josko, ale že jsi se k tomuhle mohl propůjčit...‘ On říká: ‚No, já ti jen říkám, co ti vzkazuje ředitel.‘ Tohle když mi tedy řekl, tak povídám: ‚Dobře, já tedy nikam psát už nebudu.‘ Když jsem tedy šel za právníkem a říkal mu to, on říkal: ‚Ano, vy jste porušil socialistickou zákonnost a byl jste spravedlivě potrestán.‘ Tím, že mě vyhodili z funkce, z oddělení, a že mi zakázali fotografovat a vše kolem. Já jsem v tuhle chvíli měl na komunistickou stranu ne snad jiný názor, ale dá se říct, úplně alergii.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 20.05.2019

    (audio)
    duration: 02:45:27
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když nás začali obsazovat, vzal jsem foťák a šel ven

Vyjádření postoje v roce 1968
Vyjádření postoje v roce 1968
photo: Soukromý archiv pamětníka

Karel Pokorný se narodil 30. prosince roku 1933 v Jičíně. Stejně jako jeho dědeček Václav Drahoňovský, který za války zemřel v nacistickém vězení, stal se i Karel Pokorný aktivním sokolem. V létě roku 1948 se účastnil XI. všesokolského sletu v Praze. Po únoru 1948 byl Karel Pokorný kvůli otcovu nesouhlasu s novým režimem vyhozen z gymnázia. V roce 1953 nastoupil službu na státní hranici. Po návratu z vojny začal pracovat ve tkalcovně v Nové Pace bez naděje na kariérní postup. V této době se také začal věnovat sportovním reportážím. Bezprostředně po vstupu okupačních armád do Československa v srpnu roku 1968 nechtěl nečinně přihlížet a rozhodl se dění dokumentovat. Navštěvoval okolní města i Prahu. Na kameru tak natočil například pohřeb dvou obětí střelby polského vojáka – Zdeňky Klimešové a Jaroslava Veselého, s fotoaparátem se také snažil navštívit hrob Jana Palacha. Z těchto svých záběrů v pozdější době utvořil několik oceňovaných amatérských dokumentárních filmů. V dětství propadl skautingu a tomuto hnutí je věrný dodnes.