Klaudie Podlešáková

* 1931

Full recordings are available only for logged users.

Memory of Nations AI Assistant
Explore thousands of personal stories

Discover a new way to explore the Memory of Nations Archive. Ask about the topics, events, places, or experiences that interest you. The AI Assistant searches transcripts from more than 30,000 hours of recorded interviews and finds relevant stories from across the archive. You don’t need to know a person’s name or where to look. Simply ask a question in your own words.

Ask a question
beta

Za totality byli neslyšící ochuzeni o spoustu informací.

V 15 letech
V 15 letech
photo: Pamět Národa - Archiv

Klaudie Podlešáková, roz. Kulhánková, se narodila 28. února 1931 v Taganrogu v SSSR, kde její otec sloužil za 1. světové války. Po válce byl zajat, uvězněn a po propuštění z vězení se oženil, ale jeho manželka po porodu prvního dítěte spolu s dítětem zemřela. Pak se oženil s druhou ženou, maminkou Klaudie. Měli spolu 3 děti, z nichž paní Podlešáková byla nejmladší. V roce 1932 se rodina přestěhovala do Čech. Jako malá ale paní Podlešáková následkem zánětu mozkových blan a zánětu středního ucha ohluchla, proto roku 1936 proto začala docházet do Pražského ústavu pro hluchoněmé na Smíchově. Na začátku 2. světové války se nakazila žloutenkou a záškrtem a dlouho se léčila v nemocnici. Po léčení se už na Smíchov nevrátila a začala docházet do školy pro hluchoněmé děti v Radlicích. V roce 1943 budovu radlické školy zabrali Němci a škola se přestěhovala do Bohnic. Protože se rodiče o Klaudii během války báli, vzali ji ze školy zpátky domů a začala chodit do běžné školy pro slyšící děti, kde měla mnoho problémů s komunikací. Byla proto ráda, když se po válce v roce 1945 mohla vrátit zpět do radlické školy. Rok 1945 ale nebyl pro Klaudii úplně šťastný. Její bratr totiž za války působil jako pohraniční voják u Karlových Varů. Když se tudy na konci války vraceli Němci domů, podávali v jedné hospodě otrávené pití. Klaudiin bratr ho nevědomky vypil a po několika dnech na následky otravy zemřel. Po ukončení základní školy v roce 1946 se Klaudie vyučila (ve škole pro slyšící) krejčovou a ve firmě, kam chodila na praxi, poté i pracovala. Roku 1960 se Klaudie vdala a 3 roky po svatbě se jí narodil syn, který je slyšící. Klaudie byla už od útlého dětství v kontaktu s dalšími neslyšícími - kromě školy hodně sportovala (zúčastnila se několika spartakiád neslyšících, v klubu neslyšících hrála pingpong a později se věnovala turistice). Po škole se s neslyšícími setkávala a dodnes setkává v klubech neslyšících, které pro ni (zvláště v dřívějších dobách) byly zdrojem informací - např. o politickém dění. Dnes Klaudie Podlešáková říká, že by současnou dobu za dobu socialismu rozhodně měnit nechtěla.