Mgr. Tomáš Podaný

* 1941

  • „Tak nějak kolem roku 1950 se tam vytvořilo jednotné zemědělské družstvo. Tenkrát se tomu říkalo menšinové, protože tam spadala menšina vesnice. A většinou tam šli lidi, kteří žádní hospodáři nebyli. No, tak ono to pomalu krachovalo. Tak v roce 1957 začala kampaň na druhou část kolektivizaci, docela masivní. S tím, že třeba všem zemědělcům... rodiče byli malozemědělci, čtyři a půl hektaru jenom, krávy ani kobyly jsme neměli, docela dřina bych řekl. Tak oni třeba dali těm zemědělcům, že musí zasadit každý tolik a tolik cukrovky. Byla to hloupost, protože v těch podmínkách se cukrovce moc nedaří samozřejmě. A oni udělali potom to, že to změřili, kolik dal kdo té cukrovky, protože každý měl radši pšenici, žito, tak jim dali pokuty všem, včetně mých rodičům. No, teďka to bylo tak, že přijel autobus s lidmi, s úředníky z okresu, ty asi taky nebyli nadšení. Ty se rozeběhli do jednotlivých rodin a přesvědčovali o tom vstupu do družstva, ale i takovým způsobem jako: ,Co ten váš kluk teďka, co bude dělat? Chce jít na vysokou školu? Kdybyste nevstoupili, tak kdoví jak by to bylo s tím přijetím.‘“

  • „Protože bylo jasný, že tam moc nikdo nepřijde, tak přišli na školy, i základní i to gymnázium: ,Tak vy dodáte čtyřicet studentů, vy tolik a tolik.‘ Protože na dělníky nemohli, ty by řekli: ,Lopatu nám vezmete z ruky? Asi těžko, někdo musí pracovat.‘ Ale na nás mohli samozřejmě, takže čtyřicet studentů dodáte na ten koncert. Tak teď se to udělalo tak, že hlavně ty místní. Udělal se seznam a nebude se zítra zkoušet, nebude žádná písemka. Tak ten seznam se vzal, ty lidi byli a takhle byli studenti a vůbec mladý lidi. Tak koncert asi nic moc, ne? Ale oni jásali vzadu a tleskali. A protože my jsme taky museli někdy, tak mě dali do nějaký školský a kulturní komise tady ve městě a tam jedná z té komise říkala: ,Jé, ty studenti, ty byli tím koncertem nadšený!‘ Jenže oni si z toho dělali srandu.“

  • „Do vesnice přijeli němečtí vojáci. Říkalo se, že to byli ti, co nějak museli utéct, protože jugoslávští partyzáni je vyhnali ze země. S tím, že byli rozděleni do jednotlivých chalup. U nás v chalupě byli čtyři. Jeden byl údajně, ten uměl česky, ale Němec taky jako národnostní, takže si zabrali jednu místnost, v kuchyni si tam vařili s námi. Chovali se velmi slušně, to tedy musím říct. Taky mě tam brali a říkali: ,Kamm dir.‘ A prostě, že mě vzali dovnitř a opravdu se chovali slušně. Ale ten autobus, co s ním ta skupina přijela... My jsme měli před chalupou veliké vrby, tak stál pod těmi vrbami s hákovým křížem na střeše. Když potom začali nalétávat na různé objekty američtí hloubkoví letci, tak jsme se báli taky, jestli to uvidí shora.“

  • Full recordings
  • 1

    Český Krumlov, 13.05.2019

    (audio)
    duration: 01:08:10
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Studenti věděli, o čem smí a o čem nesmí mluvit

Maturitní fotka
Maturitní fotka
photo: archiv pamětníka

Tomáš Podaný se narodil 14. prosince 1941 v Malovicích nedaleko Netolic. Na konci války s u nich v chalupě schovávali němečtí vojáci. Malovice ležely nedaleko demarkační linie a vesnici tedy v květnu osvobodila nejprve Rudá armáda a následně i americká armáda. Jeho rodiny se dotkla i kolektivizace zemědělství v 50. letech. Tomáš vystudoval deskriptivní geometrii na vysoké škole pedagogické v Praze. Po absolvování vojenské školy dostal práci na českokrumlovském gymnáziu, kde učil až do důchodu. Se studenty prožíval i invazi v roce 1968 a sametovou revoluci v roce 1989. V roce 2019 žil v Českém Krumlově.