Jarmila Pipalová

* 1947

  • „Pamatuji si, když nám vyprávěl, že když ho odváželi do Leopoldova, tak je vezli v autobusech, kde byla jen malá okýnka. Šla jsem s bratrem přes silnici, přecházeli jsme, stáli jsme u silnice – tak nás viděl. Bratra prakticky vůbec neznal. Narodil se, až byl tatínek zavřený. Narodil se v říjnu a maminka byla těhotná, když ho v červnu zavřeli, takže ho vůbec neznal.“

  • „A když jsme byli malí, tehdá nebyla televize, takže si pamatuju, jak dědeček nabíjel pilinové kamna a ty se nabíjely pilinami. My jsme kolem něj obskakovali, pomáhali jsme mu a večer jsme si sedli ke kamnům a dědeček nám vyprávěl všelijaké pohádky, četl nám z knížek a takto nás bavil a snažil se. Tatínek mi v tu dobu tak ani nechyběl. Až na Vánoce chyběl, když jsme se celá rodina sešli. A ještě jsem zapomněla říct, že když byl kapr a bramborová kaše k tomu vesměs bývala, tak tatínek, když byl ještě na svobodě, tak nasbíral hříbky. Takové malinké a maminka je zavařila. A to bylo vždycky jen na ty Vánoce, abychom měli vzpomínku na tatínka. To se vždycky otevřelo a jedlo se to k té bramborové kaši a řízkům.“

  • „Když se měl tatínek vrátit, byla jsem v učení [ve Zbrojovce v Uherském Brodě]. Měla jsem jít na odpolední směnu a maminka přišla domů dřív z práce a byla najednou úplně jiná. A já se ptám, co se stalo. A ona, nic, jedu do Hradiště. A já, že to na ní poznám. A ona, že opravdu ne. A pořád mi to zapírala. Řekla jsem, že nepůjdu do práce, ať mi řekne, co je. Tak mi řekla, že jede pro tatínka. Řekla jsem: ‚Já jedu s tebou, nikam nejdu!‘ Strýc, můj kmocháček, nás pak vezl až do Leopoldova. Ale to vám řeknu, že to bylo něco strašného, když ho pouštěli. Když vyšel z pevnosti, brány, byl oblečený tak, jak ho zavřeli. V manšestrovém saku a pumpkách, strašně omšelý... Vyšel z brány a já se rozběhla. Utíkala jsem za ním. To bylo strašné. To se nedá ani popsat. Ten okamžik nezapomenu nikdy do smrti.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 01.02.2019

    (audio)
    duration: 01:11:04
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Lidé udávali za jidášský groš

Jarmila Pipalová
Jarmila Pipalová
photo: Post Bellum

Jarmila Pipalová, rozená Vaculková, přišla na svět 28. února roku 1947 v Mikovicích u Uherského Hradiště. Otec Antonín Vaculka (1921–2013) se ještě v době před jejím narozením za druhé světové války zapojil společně se svým otcem Františkem do protinacistického odboje a navázali spolupráci s paraskupinou Carbon. Členem protistátní skupiny Františka Bogataje se Antonín Vaculka stal i po únoru roku 1948. V červenci roku 1951 byl zatčen a vyslýchán v Uherském Hradišti. Obvinění z velezrady mu vyneslo trest smrti, který byl změněn na 20 let vězení. Nakonec strávil 13 let převážně v Leopoldově. Jarmila vyrůstala s nálepkou dcery politického vězně a ve škole od starších dětí kvůli tomu zažila posměšky a odsudky. Nejvíce však trpěla odloučením od otce. Její bratr ho poprvé viděl, až když mu bylo deset let. Vyučila se v Uherském Brodě ve Zbrojovce a absolvovala v oboru přesné strojírenství. Vdala se za Vladimíra Pipala, učitele na sportovní škole, který se závodně věnoval biatlonu. Společně vychovali tři děti. V roce 2019 žila v Míkovicích.