Ing. Antonín Petlach

* 1929  †︎ 2023

  • „To bylo zajímavé zjištění, jak jsem říkal, že jsem každý ten profil měl namalován jinou barvou. Ti šéfové, jak si to prohlíželi, tak se na to tak divně tvářili, tak jsem si myslel, co se jim tam nelíbí. Tak jsem jim znovu opakoval, tahle barva je ten nabízející, tahle barva je ten. Oni se na sebe podívali a já jsem odhalil, že oni jsou ti tři náměstci barvoslepí.“

  • „Až byla normalizace a byly ty prověrky, ty konzultace s každým člověkem, tak tento člověk, to už jsem byl bez legitimace, to už jsem byl jako normální člověk, nestraník, a teď mě tam volali na tu komisi, která mě měla prověřovat. On v té komisi seděl ten člověk, který mě sprostě vynadal [urážel pamětníka, když si chtěl v roce 1968 před podepsáním přečíst petici]. Já jsem tomu předsedovi komise říkal, mě vyslýchat nebudete, jedině v nepřítomnosti tohoto pána. Tak oni museli toho pána dát pryč a teprve mě vyslýchat a jestli ne, tak já vám řeknu proč. Ale on odešel, tak to bylo dobrý, tak jsem se už o něm zmiňovat nemusel.“

  • „Potom jsem nastoupil v Brně do Hydroprojektu a tam kádrovák přišel na to, že jsem před jedenácti lety podepsal přihlášku do strany. Tak si mě zavolal a řekl, soudruhu podepíšeš nebo nepodepíšeš? Já se přiznám, já jsem se bál nepodepsat. Jednak jsem měl pětiletého kluka, jednak ta doba to byla ta čepičkovská doba – už se u nás hodně zavíralo, to každej věděl. Měl jsem strach to nepodepsat, to se přiznám. Trvalo mně to osm roků, než přišel rok 1968, kdy jsem legitimaci vrátil. Přesvědčovali mě, že jsem nic neudělal, ať to beru zpět. Já se na to připravuju už aspoň osm let, to já nemůžu ze dne na den změnit. Od té doby jsem byl diskriminován a vlastně jsem diskriminován do dneška.“

  • „Protože oni se nad námi otáčeli o sto osmdesát stupňů, takže jsme viděli jasně ty blýskající se zbraně, ty jejich kulomety. Šlehaly z nich plameny a my jsme, nebo já jsem si osobně myslel, že nás pozorují, takže střílí na nás. To byl nejhorší zážitek z toho období druhé světové války, kdy jsem měl největší strach. Jenomže tihle letci se nad námi otáčeli, ale stříleli až, myslím, na sedm kilometrů vzdálený městys Rájec. Tam byly vlakové soupravy a tyhle vlakové soupravy oni zřejmě napadali.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 13.10.2021

    (audio)
    duration: 02:11:51
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Blansko, 02.11.2021

    (audio)
    duration: 01:29:44
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Myslel jsem si, že ta letadla střílí na nás

Antonín Petlach na vojenském cvičení v Bučovicích, 1966
Antonín Petlach na vojenském cvičení v Bučovicích, 1966
photo: Archiv pamětníka

Antonín Petlach se narodil 7. ledna 1929 v Blansku manželům Anně a Antonínu Petlachovým. Vyrůstal se svou starší sestrou Zdenou. Na konci 2. světové války byl svědkem několika nebezpečných událostí, zejména během bombardování Blanska. Největší strach prožíval při ostřelování vlaků v Rájci-Jestřebí dvěma ruskými letadly Iljušin II, která se otáčela nad skupinkou utíkajících členů plaveckého oddílu. Po absolvování obecné a měšťanské školy vystudoval Vyšší průmyslovou školu v Brně, kde v roce 1947 úspěšně odmaturoval. Krátce na to ho poprvé navštívili členové KSČ, kterým bez váhání podepsal přihlášku a stal se kandidátem na vstup do strany. Jako aktivní sokol se v roce 1948 zúčastnil XI. všesokolského sletu v Praze. Nastoupil do ČKD Blansko jako konstruktér mlýnských strojů. Na doporučení oblíbeného profesora z průmyslovky začal studovat VUT v Brně, které dokončil v roce 1952 v Bratislavě. Začal pracovat ve Výzkumném ústavu vodních turbín ČKD Blansko. V letech 1953 až 1955 absolvoval dvouletou vojenskou službu. Začátkem roku 1956 se oženil s Věrou Horákovou a koncem roku se jim narodil syn Pavel. Část projekce podniku tehdy přešla do brněnského HDP (Hydroprojektu), kde jej navštívil pracovník kádrového oddělení s přihláškou do KSČ, kterou vzhledem k tehdejším represím se strachem podepsal. Začátkem 60. let se zúčastnil půlroční služební cesty do afrického státu Ghana, kde se setkal s anglickou královnou Alžbětou II. Po událostech v roce 1968 odevzdal stranickou knížku a následně byl prověřován. V podniku jako nepostradatelný odborník mohl zůstat, měl ale nižší platové zařazení a nesměl cestovat do kapitalistického zahraničí. Projektoval několik velkých vodních elektráren ve světě i v Československu. Do Argentiny jej však nepustili a do tehdejší NDR mohl jen s příslušným stranickým doprovodem. Za projekt v německém Markersbachu měl dostat medaili, kterou mu ministerstvo zahraničních věcí dluží dodnes. Nejznámější vodní dílo, které navrhl, je unikátní přečerpávací vodní nádrž Dlouhé stráně. Ta byla v roce 2005 zařazená mezi sedm největších divů v naší zemi. V roce 1989 odešel do důchodu, ale ještě dalších deset let pracoval pro ČKD jako soukromý podnikatel. V mládí byl aktivním sokolem, členem plaveckého oddílu, kde působil i jako trenér mládeže. Celý život se angažoval v kultuře, hrál na housle v symfonickém orchestru města Blanska i v jiných souborech v okolí. V roce 2021 žil v Blansku. Antonín Petlach zemřel 13. října 2023.