Pavlína Pešková

* 1929

  • „Ještě když jsme byli v Košicích, když už jsem byla taková asi nějak osmiletá, tak moji rodiče uzavřeli pojistky, dvě, každá byla na deset tisíc, a tenkrát mi říkali, to si úplně pamatuju, jsme šli nějak po ulici na procházku a vím, že mi říkali, že až mi bude osmnáct, tak že budu mít dvacet tisíc věna. No a pak přišla v třiapadesátým měnová reforma a bylo úplně po všem. To byly vázaný vklady a museli jsme, třeba nám to uvolňovali z tý knížky na kočárek nebo na nábytek, když jsme si kupovali na novomanželskou půjčku. Když jsme si kupovali, tak nám uvolňovali z těch knížek nějaký finance, který jsme na to potřebovali a který samozřejmě byly okleštěný, protože to bylo jedna ku pěti a jedna ku padesáti. Tam byly dvě sazby, prakticky. Ty, co byly volný doma, ty byly jedna ku padesáti a ty, co byly na vkladních knížkách, tak ty byly jedna ku pěti.“

  • „Ale jak se na to přišlo: přišlo se na to tak, že prostě tenkrát to byli asi čtyři chlapci, vlastně se dá říct, nebo čtyři mladí muži, kteří se toho zúčastnili, těch letáků, a všichni shodou okolností byli stejně staří a všichni byli na vojně. A ten jeden z nich měl opušťák a přetáh to, takže prostě byl popotahovanej. A tam mu řekli, že kdyby na někoho něco věděl, takže ten trest, kterej ho čeká, by byl mírnější. Tak on si vzpomněl na ty letáky a vlastně to udal, i sám sebe. Takže i on byl potom potrestanej, a dostal ještě trest, bych řekla, vyšší než můj manžel. Nebýt toho, tak by se to nedozvěděli. Ze začátku si mysleli, že jsou nějaká větší skupina, taky jim hrozilo těch čtrnáct let vězení, pak se to nějak rozmotávalo, až skončil u toho okresního soudu, nebo skončili všichni, a tam tresty byly mírnější, nebo mírný, se dá říct.“

  • „Manžel šel na podzim v říjnu na vojnu. A z tý vojny prostě se mi ze začátku ozýval, a pak se mi vůbec neozýval. Takže já jsem se vydala do Litoměřic, kde sloužil. A tam mi řekli, že je na vojenským cvičení, protože on mi neodepisoval na dopisy, vůbec. Tak jsem se v klidu vrátila zase domů z Litoměřic a pořád jsem si říkala: ‚Tak jestli je na cvičení, pustěj ho na Vánoce nebo na Novej rok.‘ No a jednou při takovýhle mojí úvaze druhá žena mýho tatínka (protože tatínek se v roce 46 znovu oženil, dva roky jsem mu vedla já domácnost, což bylo pro mě asi taky dost problematický v době, kdy byly lístky a měli jsme čtvrt litru mlíka na den, to byla taky taková ne moc příjemná doba, tak... v tej době tatínek byl někde na oddílu, to prostě v tej době se někdy s těma vězněma jezdilo pracovat do různejch továren a tak), já jsem s ní byla byla sama doma, a tak jsem říkala: ‚Až se vrátí na Vánoce...‘ A ona říkala: ‚Nevrátí.‘ Já jsem říkala: ‚Proč?‘ A ona mi řekla: ‚No protože je támhle... a takhle ukazovala oknem jako k věznici. Tak jsem se dozvěděla, že můj manžel je politicky zavřenej a že mu hrozí čtrnáct let. Objevil ho tam prostě jeden příbuznej, kterej taky v tý věznici pracoval, tak to tej druhej ženě mýho tatínka řek. Takže jsem se dozvěděla, že sice čekám děťátko, ale že ještě muž je zavřenej na čtrnáct let.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 26.05.2021

    (audio)
    duration: 51:53
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 16.06.2021

    (audio)
    duration: 29:26
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Pád komunismu mě mile překvapil, už jsem s tím přestala počítat

S roční dcerkou Vladimírou
S roční dcerkou Vladimírou
photo: Archiv pamětnice

Pavlína Pešková, rozená Šachová, se narodila 9. května 1929 v Košicích na Slovensku českým rodičům. Jako devítiletá prchala na podzim roku 1938 po maďarské okupaci jižního a východního Slovenska s rodiči zpátky do Čech. Po válce na vlastní oči sledovala popravu K. H. Franka. V padesátých letech měl být její první muž Ladislav Vokatý odsouzen na čtrnáct let ve zinscenovaném politickém procesu, nakonec ale v jáchymovských dolech strávil tři roky. Manželství se zřejmě vlivem odloučení a těžkých podmínek věznění do dvou let rozpadlo. Na následky ozařování v uranových dolech Ladislav Vokatý v roce 1971 zemřel. Rodinný život navíc těžce poznamenala dědičná choroba, která ji nejprve v patnácti letech připravila o maminku, později o tříměsíčního syna Pavlíčka a nakonec i o dospělou dceru Vladimíru, která jako první pacientka s cystickou fibrózou porodila v roce 1976 svého jediného syna. V roce 1988 dcera Vladimíra své nemoci ve 37 letech podlehla.