Jana Peroutková

* 1939

  • „Pamatuji si, jak se můj tatínek neskutečně přel s tím školníkem, který byl velice rudých názorů – kovaný komunista, přesvědčený. Tak se velice přeli. Tatínek tedy v žádném případě nebyl pro nadvládu komunistů a taky se k nim nikdy nedal. A byl diskriminován značně ve škole, i že jsme nemohli dostat byt. Prostě si stál na svým. Takže to jsem pochopila. Samozřejmě že jsem ctila autoritu tatínka, takže jsem pochopila, že komunisti teda ne. Tak to mi bylo úplně jasné.“

  • „Akorát si třeba pamatuji tu jednotlivost, že jsme tam stáli proti takové veliké tribuně a na té tribuně bylo v rozestupech tak čtyř metrů, stáli studenti, a ti měli obrovský plakát přes několik těch studentů a bylo tam napsáno: ‚Pryč s komunistickými pohrobky,‘ nebo něco takového. A jak jsem říkala, bylo hodně špatné počasí a ten vítr tím plakátem a těmi chlapci úplně cloumal a já jsem si říkala: ‚To je ono!‘ Slova nestačí. To bylo prostě… Ten obraz těch chlapců nahoře, a to bylo hodně vysoko, to pro mě prostě bylo ztělesněním té chvíle.“

  • „Narodila jsem se 2. ledna 1939 v budějovické porodnici a můj bratr za čtyři roky po mně, když už jsme bydleli u toho dědečka na venkovské chalupě, tak se můj bratr narodil přímo v sednici naší chalupy. Pamatuji si, že mi nikdo nic neřekl, jen jsem si říkala: ‚Jak to, že se ohřívá tolik vody? Jak to, že je tu tolik bílých prostěradel? Že je takhle trhají? Co se to děje?‘ A on se narodil můj bratr. To už by asi bylo docela těžký nějak maminku vézt do porodnice třicet kilometrů do Budějovic, tak se to řešilo takhle. No a taky to šlo.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 29.09.2021

    (audio)
    duration: 01:33:55
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jako malá jsem si nedovedla představit, že svět může být i bez války

Jana Peroutková v roce 1956
Jana Peroutková v roce 1956
photo: archiv pamětníka

Jana Peroutková se narodila 2. ledna 1939 v Českých Budějovicích. Rodiče pocházeli z jižních Čech, ze statkářského prostředí. Tatínek Jan Jindra se rozhodl pro dráhu učitele, na které jej doprovázela manželka Marie, rozená Malechová. Rané dětství prožila pamětnice na statku v Sedlíkovicích u Veselí nad Lužnicí u matčiny rodiny. V roce 1943 se Jindrovi přestěhovali do Dolního Bukovska, kde bydleli v budově školy. Ta byla využívána jako ubytovna nejprve pro německé uprchlíky a po osvobození se zde usídlila Rudá armáda. Na podzim roku 1945 se přestěhovali do Veselí nad Lužnicí. Po roce 1948 na příbuzné dolehla nucená kolektivizace, a tak oba rodiče jezdili vypomáhat na hospodářství svých příbuzných, aby jim pomohli splnit požadované dodávky. Po dokončení zdravotnické školy v Českých Budějovicích se Jana vdala za Bohuslava Peroutku a společně se přestěhovali do Plzně, kde žili od roku 1960. Pravidelně navštěvovali bohoslužby, v roce 1985 se účastnili Velehradské poutě a 25. listopadu 1989 se účastnili slavnostní mše spojené s kanonizací sv. Anežky. Následně se vydali na demonstraci na Letenské pláni. V době natáčení v roce 2021 žila Jana Peroutková v Plzni na Roudné v chalupě, kterou s manželem vlastnoručně postavili.