Ivana Peričková

* 1957

  • „V roce osmdesát devět v létě jsme byli na Hrádečku právě s Markétou Fialkovou a s jejím manželem Přemkem. To byla zahradní slavnost, když měla paní Olga narozeniny. Podepisovalo se tam Několik vět a tam někdo říkal Václavovi Havlovi: ‚Tak co Vašku, budeš prezidentem?‘ A on říkal: ‚Já budu jenom král!‘ Tehdy jsem si říkala, tak už by to snad…, už ta naděje byla. Ale stejně v srpnu '89 jsme měli sedm domovních prohlídek – celá moje rodina a manželova rodina. A manžel se z vazby vrátil až po revoluci, až 10. prosince.“

  • „To jsme neplánovali, že by z toho byla demonstrativní akce, ale předpokládali jsme, že přijede víc lidí. Chtěli jsme natisknout parte a to se na první pokus nepodařilo, protože nám tam odmítli vytisknout, že zemřel ve věznici. Paní Wonková trvala na tom, že to na tom parte musí být, tak jsme jednoho rána hodně brzo jeli s manželem do Prahy za Libuškou Šilhanovou. A ta nám přes Josku Skalníka a přes Jazzovou sekci vytiskli ještě ten den parte tak, jak jsme chtěli. A už jsme měli předepsané obálky a cestou z Prahy jsme různě rozhazovali ty obálky po různých schránkách, aby, kdyby za námi někdo jel, to hned nevybrali. A na vývěsce tady to místní pohřebák taky vyvěsil.“ – „Vydrželo to tam?“ – „Jo, jo, ono to bylo zasklené. On byl docela statečný. Trošku se nejdřív bál, ale pak říkal, že se nedá nic dělat.“

  • „Byli jsme s Haničkou Jüptnerovou na filmu Gándhí v Jilemnici a když jsme jeli domů, tak ona říká: ‚Tak děcka, já vám něco povím. Začneme držet řetězovou hladovku.“ A tak jsme tu řetězovou hladovku skutečně drželi a posílali jsme Pavlovi koresponďáky jako: já hladovkář číslo jedna, číslo dvě, číslo tři. A myslím si, že jsem to teď doma i někde viděla, že to ještě někde mám. Jak ho zdravím a přeju mu hodně sil. Takže to proběhlo i Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky, že se drží hladovka za Pavla Wonku. A tenkrát to komentoval i Ivan Medek, že taky držel hladovku za Pavla Wonku, a říkal přitom: ‚Minerálek máme ve Vídni dost.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Vrchlabí, 22.02.2023

    (audio)
    duration: 01:24:31
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Přišla jsem k paní Wonkové a hned jsem věděla, že je zle

Ivana Peričková se svou babičkou na rodinné oslavě na přelomu 70. a 80. let 20. století
Ivana Peričková se svou babičkou na rodinné oslavě na přelomu 70. a 80. let 20. století
photo: archiv pamětníka

Ivana Peričková se narodila jako Jará 29. června 1957 v Jilemnici. Její otec byl ředitelem základní školy v Čisté, kde s celou rodinou bydlel. V Trutnově se vyučila spojovou manipulantkou a poté pracovala na poště ve Vrchlabí. V roce 1980 se vdala za Dušana Peričku, který pracoval u Československé námořní plavby. Manželé se přátelili s bratry Wonkovými a po jejich zatčení vypomáhali jejich matce. Skrze Pavla Wonku se seznámili s místními i pražskými disidenty, mimo jiné i s polistopadovým prezidentem Václavem Havlem. Po smrti Pavla Wonky ve vězení organizovala pamětnice jeho pohřeb, který se stal demonstrací proti tehdejšímu režimu. V červenci 1989 podepsala petici Několik vět. Za své aktivity v předlistopadovém Československu získala v roce 2018 spolu se svým manželem osvědčení o účasti ve 3. odboji. Po revoluci soukromě podnikala a v roce 2023 žila ve Vrchlabí. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.