Vladimír Pechar (* 1931)

Přepis videonahrávky

„V tý době to bylo něco jako Semafor, písničky, pořady, srandičky a tak dále, amatérská skupina. A oni potřebovali nějakou kapelu. A tyhlety kluci, se kterejma jsme se tam kamarádili, nám to dohodili. Takže já s tou kapelou a s tím Grossmannem jako s basistou jsem šel na tohleto slavnostní zahájení tohoto provozu klubu Olympic. A z toho je zachovanej letáček, kde je psaný datum, jsou tam Šimek s Vladimírem Bystrovem, ti byli autoři toho pořadu. Šimek, Grossmann, a já je tím pádem dal dohromady. Autor pořadu Šimek a můj muzikant Grossmann už ale zpívající. No a od tý doby se sčuchli. Já mám samosebou zachovanej tenhleten první program, kde je uvedena i ta moje kapela jménem Dixie party a já jsem tam uvedenej jako její kapelník, přímo jménem. Takže to je dokument jak hrom! Potom později, to bylo interview se Šimkem a Grossmannem a první otázka byla na Šimka: ,Jak dlouho se znáte?‘ a on odpověděl: ,No my říkáme, že se známe od čtyř let, ale pravda to není. My jsme se potkali v klubu Olympic, kde já jsem účinkoval a přišel tam Jirka Grossmann s kapelou.‘ On tam říká, že s kapelou Dixie 24, a Grossmann mu do toho vlítne v tom interview a říká: ,Ta kapela se jmenovala Dixie party a náš kapelník Pechar tenkrát přišel a řikal …‘ A tak dál, takže toto jsou pro mě dva důležitý dokumenty, leták – pozvánku na akci, kterou se otvíral klub Olympic, kde jsou Šimek s Bystrovem jako autoři, jsou tam jména, ale vám to dneska nic neřekne, například Petr Zuna, to byl otec Pavla Zuny hlasatele z televize donedávna, on dělal potom rektora na technice, ten kluk, kterej je tam psanej jako nějakej osvětlovač nebo něco. Takovýhle lidi jsou tam psaný na tom letáku. No prostě parta mladejch cvoků, študáků v tý době. Ale to už byla moje kariéra, tím já jsem končil v podstatě, páč já jsem měl kariéru dávno předtím, tím dixielandem já jsem končil. Protože já jsem pak začal dělat školu, malířinu ještě při zaměstnání, no a to už jako dost dobře nešlo. Takže jsem z kapely odešel, to akorát začala éra beatový muziky, takže kluci se spojili, ten zbytek se spojili zase z dalšíma a z toho vznikl vlastně dnešní beat Olympic, tak ten vznikl tímhle způsobem. Kluci Šimek s Grossmannem potom dělali v Karlíně v takzvaný Karkůlce, což byl Karlínskej kulturní kabaret, pak tam byla nějaká kapela Sputníci a z toho takhle se to promíchalo s těma mejma klukama z toho dixielandu včetně Míry Růžka, to byl můj klarinetista, ten potom hrál v Semaforu. Takže já mám třeba nahrávky, elpíčka, kde je napsáno, že je hudební a tak dále doprovod skupina Groš, vedoucí Míla Růžek. Takže beat Olympic defakto vznikl tajdle z těch kluků. No ale já už jsem toho nechal, hraju teda na tu trumpetu dodneška, no ale už ne v kapelách. Dodneška taky hraju na kytaru. Já jsem hrával tak na deset nástrojů, ale hlavní byla trumpeta.“

Nahrávající se ptá: „Ještě k tomu skautskému životu bych se chtěl zeptat, jestli si třeba vzpomínáš na svůj první tábor.“ Vladimír Pechar odpovídá: „No, velmi dobře, páč ten byl až v roce čtyřicet šest, taky mám z toho tady někde fotky, asi jenom dvě, protože tenkrát byl na táboře všehovšudy jeden foťák. Tak to byl slavnej tábor, tam jsem dostal orlí pera.“

Videonahrávku natočili skauti ze střediska Platan dne 2. 1. 2012.

Dne 16. 6. 2012 zpracovala Barbora Kolouchová.