Bohuslav Pavelec

"Protože moje první manželka, která zemřela, to byla Rakušanka, měla rodiče v Rakousku a teta si ji tady nechala na vychování. No a dělala v Jihlavanu v podniku, tak jsem si ji tam namluvil tenkrát. A když se prostě někam jelo, tak ona měla občanku už takovou tu zelenou, cizí státní příslušník. Tak vždycky na hranicích s tím byly problémy, protože si ji vždycky zavolali, proč jede v autobusu s českými dělníky někam na výlet, jeli jsme třeba do Maďarska a tak. Tak s tím měla trošku problémy, s tou příslušností."

"A od toho rohu do Fybišky zas byla velká zeď a my jsme tam bydleli vzadu za tou zdí v takovém domě. Začali jim... přijeli Němci, přivezli vězně a začali kopat příkopy od té zdi na druhou stranu k domkům a dělali takový příkop. A to proto, že se tam měla stavět barikáda. No a oni tam postavili, zasadili takové stromy silné po obou stranách a mezi to vysypali štěrk, to byla taková obrana, tahle barikáda. No a my jako kluci – ženy nám vždycky namazaly krajíc chleba, nabalily nám to do papíru a měli jsme to odnést jako vězňům. Že nám to daly do podpaží a my jako kluci jsme šli. Když se nedívali, tak jsme jim to pustili do příkopu, oni si to schovali hned. Takže takhle jsme si hráli my zase na takové hrdiny."