Marie Papoušková

* 1930

  • "To jsem strašně trpěla, když byl [manžel] pozvaný na Leninku a tam se ho vyptávali, s kým si píše a co si píše a takové věci všelijaké soukromé. A nabízeli mu spolupráci, tak to absolutně nepřijal. Třeba přišli i k nám a potom máme dojem, že tam někde v tom bytě bylo odposlouchávací zařízení, protože telefon jsme měli odposlouchávaný. My jsme to věděli, my jsme to poznali. Já nevím, jednou jsme telefonovali a tam něco klapalo a říkali jsme, že to odposlouchávají. To jsme bydleli na Gorkého, v bytě čtyřpokojovém. My jsme měli jeden pokoj, ložničku a takovou provizorní kuchyňku bez odpadu, a to jsme měli toho chlapce nemocného. Bydlela tam s námi jeho maminka a jeho ženatý bratr se čtyřmi dětmi. V jednom čtyřpokojovém bytě."

  • "Až byl [bratr] na lágru v Jáchymově, tak tam pracoval civil z Prahy a on nějak poznal mého bratra a řekl mu, že jede na neděli domů a ať nachystají dopisy. Tak bratr obešel svoje známé, co tam s ním byli zavření, a napsali dopisy načerno, jinak to měli kontrolované, a poslali to na moji adresu. Tak já jsem zřejmě taky byla na pokraji nějakého zavření, protože kdyby to byli objevili, že roznáším po Brně dopisy manželkám... Já jsem tady poznala hodně lidí v té době."

  • "To byly nervy, protože zabíjet se nesmělo. Vím, že se blížili nějací četníci k domu a tam právě byla zabijačka. A že jeden pán tam koktal a říkal: 'Dddo ddo do plev.' Tak hodili prasátko do plev a potom že s tím měli velkou práci, než to očistili. Ale byly to vždycky nervy, to se muselo tajit, to se nesmělo říkat, že se zabíjí."

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 08.03.2024

    (audio)
    duration: 02:00:13
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 11.08.2024

    (audio)
    duration: 53:47
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Bratrovi jsem dělala spojku při roznášení “černých dopisů”

Portrétní fotografie Marie Papouškové, 1957
Portrétní fotografie Marie Papouškové, 1957
photo: Archiv pamětnice

Marie Papoušková, rozená Marková, se narodila 18. ledna 1930 v obci Heršpice na Vyškovsku jako druhá ze tří dětí. O čtyři roky starší bratr Jan Marek jí byl velkým vzorem a inspirací, měli dobré vztahy. Válečná léta se obce ani života rodiny nijak významně nedotkla, v rodině Markových pouze asi tři týdny ke konci války byli ubytovaní němečtí vojáci, kteří se však chovali velmi slušně. Marie Papoušková vychodila malotřídku v Heršpicích, pak měšťanskou školu a školu pro ženská povolání, obojí ve Slavkově. Krátce po tzv. Vítězném únoru v roce 1948 byl bratr Jan Marek vyloučen ze studií Filozofické fakulty v Brně, neboť otevřeně nesympatizoval s novým státním zřízením. Rok poté byl Jan Marek zatčen a uvězněn na pět let v trestaneckém pracovním táboře v Jáchymově za zločin přípravy úkladů o republiku, kterého se měl dopustit tvorbou a roznášením ilegálních letáků. Z vězení bratr posílal Marii Papouškové necenzurované, tzv. černé dopisy. Ta je pak roznášela na určené adresy po Brně, kde v té době studovala na Vyšší škole výživy. Při roznosu dopisů se seznámila mj. i s Františkou Papouškovou, která jí představila svého syna, Zdeňka Papouška, jenž byl vězněn v Jáchymově s jejím bratrem, a to taktéž za zločin přípravy úkladů o republiku, konkrétně za roznášení ilegálních letáků. Svatba se konala v roce 1953, krátce po měnové reformě. Zdeněk Papoušek byl pod drobnohledem Státní bezpečnosti (StB) a byl několikrát vyslýchán mj. i za své aktivity ve farnosti sv. Tomáše v Brně. Žádost o rehabilitaci Zdeňka Papouška podaná v roce 1968 byla zamítnuta. Rehabilitace se Zdeněk Papoušek dočkal až po sametové revoluci. V roce 2024 žila Marie Papoušková v Brně.