Květa Pagáčová

* 1949

  • „Měla jsem jeden ošklivý zážitek, to už jsem tady taky nemusela být. Jezdila jsem do práce do Miškovic, což byla Praha 9. Stalo se, že jsme měli normálně svůj program, šli jsme na oběd, nalévali jsme dětem polévku, když na konci pole dva nebo tři ruští vojáci stříleli ze samopalů. My jsme nevěděli, co se děje, nikomu jsme neublížili, a oni stříleli na naši školku. Takže jsme leželi na zemi, žádný sklep tam nebyl, čekali jsme tedy, jestli se trochu umoudří. Nakonec to dopadlo dobře, i když jsem slyšela, že v tuto dobu opravdu ojediněle… ale já jsem si říkala, že to není možné. Ti Rusové naštěstí zmizeli a druhý den k nám přišel nějaký voják vyšší šarže a omluvil se, že ti vojáci byli pod vlivem alkoholu a nevěděli, proč to dělají, a nestříleli na děti a zaměstnance úmyslně.“

  • „Chodila jsem tam ráda. My jsme všechno dodržovali, chodili jsme pomáhat, stáli jsme u pomníků, dělali jsme všechno, co jsme považovali za správné. Teď když to někomu řeknu, tak se směje. Že jsem stála hodinu, než mě vystřídali u pomníku, s rukou nahoře a pionýrským šátkem. Pak jsem s tím pokračovala tady v Úvalech ve škole s dětmi. Vedla jsem Pionýr. Nepřipadalo nám to vůbec divné nebo nesprávné. Bylo to prima.“

  • „Šli jsme spát a ráno mě ve tři hodiny budila maminka Hanky, že musím domů, že se něco stalo, že jsou tady vojáci. Říkala jsem si, že to není možné, a nechápala jsem proč. Tak jsem sedla na autobus, jela jsem ku Praze, ale tam už byly zatarasené ulice, a tak nás u rozhlasu vyhodili z autobusu, že už se musíme dopravit domů nějak sami. Takže já jsem šla těhotná od rozhlasu pěšky na Prosek. To byla túra! Ale ušla jsem to, vešla jsem do bytu, rodiče akorát vstávali, bylo to brzy, a já jim říkám, že jsou tady vojáci a okupují nás. Oni tomu nemohli uvěřit, prý co blázním, že se nic neděje. Pak tomu uvěřili, když to slyšeli z rádia.“

  • Full recordings
  • 1

    Úvaly, 12.08.2021

    (audio)
    duration: 01:17:22
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Sověti stříleli na budovu mateřské školy plné dětí, nechápali jsme proč

Květa Pagáčová
Květa Pagáčová
photo: pamětnice

Květa Pagáčová, rozená Vosátková, se narodila 15. února 1949 v Praze. Maminka Božena byla prodavačka, otec František byl vyučený holič, pak správce a topič v různých objektech. Květa vyrůstala s o sedm let starší sestrou Boženou. Vosátkovi žili v Úvalech, v Hloubětíně, v Senohrabech a opět v Praze. Rodiče byli členy komunistické strany. Květa vystudovala Střední pedagogickou školu v Berouně, pracovala jako učitelka, později i ředitelka v mateřské škole, a když vystudovala druhou pedagogickou školu, působila od roku 1983 jako učitelka na prvním stupni základní školy v Úvalech. Vedla zde také ornitologický kroužek a pionýrský oddíl. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 se na podzim téhož roku stala svědkem střelby sovětských vojáků do mateřské školy v Praze 9 – Miškovicích, naštěstí ale nikdo nebyl raněn. Květa Pagáčová se o politiku nezajímala, do strany nevstoupila, ale věřila komunistické straně až do listopadu 1989. Od roku 1968 byla provdána za Ivana Pagáče, vychovala dvě dcery. V roce 2010 jí vyšla kniha povídek Doteky jiného světa.