Michaela Othmani

* 1967

  • „Pamatuju si jeden výjezd, Lbín někde u Litoměřic. Nikdo nevěděl, kam se jede. Nikdo nevěděl, co, každý měl vědět jen nějakou část. Setkání bylo v Praze, na konečné metra céčka. Kousek od zoologické jsme měli sraz, nevím, jak jsme se dostali do Lbína. Dojeli jsme ale do takového tábora, byla tam taková chata a chatky a byli jsme tam v chatě. Začali jsme nějaké plány, fakt si nepamatuju, co se plánovalo. Bylo to asi před 28. říjnem, možná se plánovalo, co budeme dělat na 28. října. Byli jsme v chatě, začali jsme topit, byla tam docela zima. Vyjdu ven a teď jsem viděla, byla taková mlha, ponuré počasí, a teď stovky policajtů s bílými helmami se na nás řítily. To byl šok, tak nás zase posbírali a odvezli nás do Litoměřic na výslech.“

  • „Potom v lednu 1989 přišel Palachův týden.“ – „ Jak na něj vzpomínáte? Jezdila jste tam?“ – „Byli jsme ve Všetatech. Jeli jsme…“ – „To mi Jirka říkal.“ – „Teď jsem tam volala, říkal mi, ať o tom mluvím, že on tam nebyl. Tak o tom nemůže nic říkat. Pamatuju si z toho hrozně málo. Přijeli jsme tam vlakem a už cestou od vlaku bylo plno policajtů. Došli jsme pár kroků, když s námi začali mlátit o auto. Chytli mě vzadu za vlasy a začali se mnou mlátit o auto. Měla jsem s sebou pletení, začali házet taškou. Říkala jsem jim: ‚Dyť mně utečou oka. Nechte mi to pletení.‘ Řvali na mě, že nemám co plíst. Tak mi to celé rozbili. Měla jsem svačinku ve skleničce, jedla jsem tehdy makrobioticky, tu mi rozmlátili. Pak nás sebrali a odvezli do nějaké místnosti, kde nás nějakou dobu drželi. Nepamatuji si přesně, co se tam dělo, pak nás posadili do autobusu. Vypravili vlastně několik autobusů, vysazovali nás různě po republice uprostřed polí. Vždycky jednoho člověka. Chtěli nás… byli jsme tam s manželem… chtěli nás… mě rvali z autobusu ven a jeho drželi v sedačce, že nevystoupí, že vysadí jenom mě. A to se ale celý bus proti nim postavil a upustili od toho, vyhodili nás oba.“

  • „Bylo hrozné to, že ráno zazvonili u mě doma, když jsem měla jet do práce, a sebrali mě. Paragraf pobuřování. Za pobuřování mě na čtyřicet osm hodin zavřeli. Nejdřív mě dali do klasické věznice tady v Liberci. Tam jsem musela podstoupit osobní prohlídku, donaha, musela jsem dělat dřepy, dozorkyně mě prohlížela. Do cely mě zavřeli a po nějaké době pro mě přišli, posadili mě do auta, pak mě odvezli do Jablonce. Musela jsem podstoupit stejnou prohlídku a zavřeli mě do cely. Po osmačtyřiceti hodinách mě museli pustit, tak mě pustili. Byla výluka a místo tramvaje jezdil do Liberce autobus. Nechali mě pak nastoupit do autobusu, ale sledovali mě celou dobu autem. V Proseči předjeli autobus, zastavili ho a došli do autobusu pro mě. Sebrali mě na dalších čtyřicet osm hodin za pobuřování.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 02.07.2021

    (audio)
    duration: 01:12:15
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Vyšla před chatu a z mlhy se vyřítili policajti v helmách

Michaela Othmani v roce 1987 s hroznýšem královským
Michaela Othmani v roce 1987 s hroznýšem královským
photo: archiv Michaely Othmani

Michaela Othmani se narodila 28. prosince 1967 a žila do svých osmi let v Chlumci nad Cidlinou. Později se rodiče přestěhovali k Dobříši a poté do Prahy. Otec byl rocker a Michaela jezdila na koncerty od svých čtrnácti let. Vyznávala rock, metal a punk. Maturovala na střední škole spojů a po ní nastoupila na Liberecko, kde pracovala na mnoha poštách. V roce 1987 si vzala za muže Leoše Mayera, který dělal v mechanické dílně na libereckém vlakovém nádraží s disidentem Jiřím Fajmonem. V únoru 1988 podepsali manželé Mayerovi v bytě u Petra Uhla a Anny Šabatové Chartu 77. Od srpna 1988 se účastnili protitotalitních demonstrací, v lednu 1989 odjeli do Všetat uctít k hrobu Jana Palacha jeho památku. Vícekrát zažili zatčení ze strany Státní bezpečnosti a pobyt v cele předběžného zadržení. Michaelu zachránil před propuštěním z práce tehdejší ředitel Československé pošty v Liberci Josef Pohlreich. Během sametové revoluce byli Mayerovi v Liberci, Michaela čekala dítě a s manželem roznášeli do domácností Lidové noviny. Po roce 1989 se oba manželé stáhli z politiky a upnuli se k církvi. Mayerovi měli dvě děti, později se rozvedli. Michaela se vdala podruhé, znovu se rozvedla a v roce 2021 žila ve Frýdlantě v Čechách se třetím manželem. Projekt byl podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu statutárního města Liberec.