Kus svého srdce jsem nechal v Podkarpatské Rusi
Download image
Zdeněk Ondruš se narodil 5. září 1921 v obci Třebovice u Ostravy. Rodiče pocházeli z rolnického prostředí, otec během války sloužil v Rusku jako československý legionář. V roce 1923 rodina využila nabídky Obecně prospěšného a bytového družstva pro výstavbu kolonií a odstěhovala se na Podkarpatskou Rus, kde osídlila jeden z dvorů na Malém Bakoši poblíž maďarské hranice. Když otec v roce 1935 zemřel, správu hospodářství převzal Zdeněk Ondruš jako nejstarší syn. Rodině se podařilo zvelebit okolní pozemky, ale 25. října 1938 se musela po záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem stěhovat zpátky do Čech. Do roku 1945 hospodařili nejprve krátce na statku v obci Koprník-Násedlnice, pak jim ale dvůr zabrali Němci, a tak se stěhovali na statek v Kopči u Odoleny Vody, kde zůstali do konce války. Ukrývali dezertéra Wehrmachtu, který byl česko-německého původu, sledovali transporty vězňů z koncentračních táborů, jimž několik dní vozili jídlo, a v posledních měsících skrývali na pár dní i ruského uprchlíka, kterému se podařilo z transportu utéct. Po válce získali statek ve Vrbicích u Litoměřic, kde žije pamětníkova rodina dodnes. Zdeněk Ondruš vstoupil dobrovolně do místního JZD, kde se v roce 1953 stal předsedou. V roce 1963 dostal ve Štrasburku Řád chmelových rytířů a v roce 1968 od prezidenta Svobody Řád práce. Zemřel 27. prosince 2014.
