Ing. Jaromír Novotný

* 1947

  • „Mně vadí, že to odnesl můj otec, jemu zakázali Ostravu. Řekli, že byl spojkou revizionistických kruhů ze severní Moravy, přitom můj otec nikdy nebyl v žádné straně. A musel jít, projektoval válcovnu hliníku ve Vrbně pod Pradědem, alobal se tam dělal, projektoval to otec. A tak mu zakázali Ostravu a musel jít do toho Vrbna pod Pradědem, máma ho následovala. A otec, když zjistil, že já vykládám vagony, tak z toho dostal rakovinu.“

  • „Byl problém na základní škole, kdy učitelka vyprávěla dětem, že Smrkovský chtěl pozvat západní Němce a Američany, aby nás okupovali. A on vstal a řekl: ‚Paní učitelko, vy lžete, to je můj dědeček.‘ Okamžitě jsem byl předvolaný do školy a řekl jsem jí: ‚No, paní učitelko, když si nezjistíte, koho máte ve třídě, tak se nedivte. Ale jestli tohle ještě jednou uděláte, tak já na vás podám žalobu.‘ A ta paní učitelka za rok nato emigrovala.“

  • „Dubček se tam zhroutil, ten ležel někde bokem, stranou. Už to, jak je zatkli na ústředním výboru na předsednictvu strany, jak tam přijeli ti paragáni. Smrkovský ostatním říkal, jsou tu kostky cukru, dejte si do kapsy, budete je potřebovat. Odvezli je na Podkarpatskou Rus, tam je rozdělili, každý byl někde jinde zavřený a pak je odvezli do Moskvy. Tam je drželi v nepříjemných podmínkách, zase odděleně, a když přijel Svoboda, tak je pustili, nechali umýt. Pak je prohlídli doktoři a odvezli do Kremlu. Ale nepustili na ta jednání Kriegla. A když to skončilo, tak Svoboda a Smrkovský odmítli nastoupit do letadla, dokud tam nepřivezou Kriegla.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 20.01.2023

    (audio)
    duration: 02:25:59
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Inženýr vykládal po vyhazovu z KSČ vagóny. Jeho otec z toho umřel

Jaromír Novotný, Praha, 1967
Jaromír Novotný, Praha, 1967
photo: Archiv pamětníka

Jaromír Novotný se narodil 24. srpna 1947 v Ostravě. Již od dětství toužil po diplomatické dráze, zajímaly ho jazyky a cizí země. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1967 z pragmatických důvodů vstoupil do KSČ. V roce 1968 se nacházel ve Francii, odmítl nabídku emigrace a vrátil se domů i se svou tehdejší partnerkou Kateřinou Smrkovskou. Jeho tchánem se v roce 1970 stal Josef Smrkovský, stoupenec reformního křídla KSČ a jeden z členů vlády donucených v srpnu 1968 podepsat Moskevský protokol. Celou rodinu sledovala Státní bezpečnost. Pamětníka na začátku normalizace vyloučili z komunistické strany a ztratil zaměstnání. Nadále mohl pouze vykládat vagony u podniku Domácí potřeby. V polovině 70. let nastoupil u Projektového a inženýrského podniku. V roce 1978 po letech marného žádání mohl vycestovat do USA. Jak pochopil, režim doufal v jeho emigraci, což se ale nestalo. Další zaměstnání našel v pražském Domě obuvi a až do roku 1989 pracoval v oblasti prodeje bot a koženého zboží. Z prodavače se vypracoval na pozici obchodního náměstka. Jeho syn Ondřej Novotný se zúčastnil událostí na Národní třídě. Pamětníka v prosinci 1989 oslovil první polistopadový primátor Prahy Jaroslav Kořán s nabídkou postu poradce. Později nastoupil na Ministerstvo obrany ČR do výboru pro mezinárodní vztahy. Byl u jednání týkajících se vstupu Československa do Evropského společenství. Poté pracoval na Ministerstvu zahraničí ČR jako šéf sekce zahraničních vztahů a náměstek ministra. Předsedal vládnímu týmu pro vstup České republiky do NATO. Na počátku tisíciletí se stal velvyslancem v Indii a poté v Japonsku. Od roku 2011 byl v důchodu a přednášel v Diplomatickém institutu. Několik let působil ve sboru poradců premiéra Bohuslava Sobotky. V roce 2023 žil v Praze.