Rostislav Novák

* 1928

  • „Když šla fronta, tak Němci ustupovali pomalu, ale pak se zabarikádovali v Břestu. Ale jako kluk si pamatuji, že měli minomety za humny. Jak je výjezd z Hulína a je tam sv. Anna, tak tam stála fronta aut. To byli Čechoslováci. Stříleli ze samopalů po zajících. Ale v Břestu se Němci zabarikádovali a stříleli po sobě. A jeden voják hůlkou postrkoval ty kluky, aby šli na směnu. Nechtěli jít, už toho měli plné oči, ti vojáci...“

  • „To bylo 16. dubna 1945. Od cukrovaru v Hulíně letěly tři letadla. Díval jsem se a najednou pác, pác, pác. Byly tu dráty, šlo tady nízké napětí. Jedna bomba vletěla do drátů a rozškubla to. Pořád jsem stál, nevěděl jsem, co mám udělat. Pak spadla další bomba a rozškubla se. Ta už se mnou udeřila. Viděl jsem, jak se střechy na Hulíně zdvíhaly. To se ta střecha celá zdvihne a pak to spadlo důle. Úplná hrůza! Osm lidí mrtvých. Tatínka to zabilo a sestře to urazilo nohu. Celý boží život byla od šestnácti roků bez té jedné nohy.“

  • „Za války byl zavřený. Byl strojař ve fabrice, kde se vyráběly granáty. Myslel si, že když to udělá někde malinko kratší, tak to nebude bouchat.“ – „Sabotoval? Sabotoval výrobu?“ – „Oni na to přišli, ti Němci, nějak to měřili nebo co, a tak ho zavřeli. Ale nebyl tam dlouho. Byl rok zavřený.“ – „A kde, víte?“ – „V Praze byl zavřený. A když se po válce vrátil zpátky, tak říkal: ‚Co mám dělat?‘ Otevřelo se pohraničí. A bratrovi říkal: ‚Podívej se, Franto, půjdeme se podívat do pohraničí. V Hulíně to máme malé...‘ Jeli a vrátili se zpátky. Nic. Jeli podruhé a vlak jel jen do Šternberka. A řekli si: ‚Pojďme se podívat na náměstí.‘ Tak tam šli a na náměstí stáli partyzáni. A poznali se s velitelem partyzánů, byli spolu zavření. Říká mu: ‚Co sháníš?‘ – ‚Ale, potřeboval bych nějakou zámečnickou živnost.‘ – ‚Co? Zámečnickou živnost? Dám ti tady hotel!‘ – ‚Ale, hotel nemůžu, já tomu nerozumím...‘ Tak mu vnutil likérku, výrobu likérů. A Frantovi dali ve Šternberku grunt.“

  • Full recordings
  • 1

    Pravčice, 28.05.2019

    (audio)
    duration: 01:01:50
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Viděl jsem, jak se střechy domů v Hulíně zvedaly

Rostislav Novák v zaměstnání, asi 60. léta
Rostislav Novák v zaměstnání, asi 60. léta
photo: archiv pamětníka

Rostislav Novák se narodil 13. dubna 1928 v Hulíně do rodiny drážního zaměstnance Silvestra a Anny, rozené Smutkové. Vyrůstal ve skromných poměrech. Se sestrou Boženou se jako malí kvůli otcovu zaměstnání často stěhovali. Žili krátce v Hulíně, Brodku u Přerova a Lidečku u Valašských Klobouk – zde vychodil měšťanskou školu. Na sklonku války se vrátili do Hulína. V dubnu roku 1945 zde během bombardování zemřel otec Silvestr Novák a sestra přišla následkem zranění o nohu. V podniku Skrat se vyučil elektrikářem a během zaměstnání v Pilaně Hulín se seznámil se svou budoucí ženou. Žili společně v Pravčicích a vychovali dvě dcery. Od šedesátých let až do svého odchodu na odpočinek pracoval Rostislav jako opravář praček. Po roce 1968 vystoupil z KSČ. Ve volném čase se věnoval chovu poštovních holubů a včelařil. V domku v Pravčicích žije dodnes.