František Novák

* 1934

  • „Když vystěhovali starostu Závodského, tak jeho dobytek rozdělili mezi ty, co nešli do JZD, půl vesnice nebylo v JZD, půl vesnice tam šlo. A každý si musel nějaký dobytek vzít. My jsme si žádný nevzali, protože jsme to neměli kam dát. Oni se toho potřebovali zbavit, aby tam mohli okamžitě postavit kravín. Tak se toho potřebovali zbavit a kam by ten dobytek dali – zabít ho nemohli, to ještě nebylo na zabití. Tak ho rozparcelovali a každý si ho jako musel koupit. A my jsme tam nešli, protože jsme ho neměli kam postavit, měli jsme plný chlév dobytka. Naplánovali nám devět kusů dobytka, a neměli jsme to kam postavit. Měli jsme čtyři krávy a pak ještě takových pět malých kousků. Tak s nimi to bylo špatné, muselo se to takhle rozdělit. Všichni si to od Závodského odvedli a my jsme to tam ještě nechali. A přišel ten tajemník, ten kluk, že tam máme ještě náš dobytek a že za ustájení a krmení budeme platit každý den 50 korun. A já mu řekl: ‚Ty hajzle jeden, my žádný dobytek nemáme, žádný si nevezmeme a nic platit nebudeme.‘ Popadl jsem ho za límec a strkal jsem ho ze dveří ven. A jak je to z kopečka takhle dolů do dvora a on nemohl stačit, já utíkal za ním. On strkal ruku do kapsy a já na něj volal, ať vytáhne tu pistoli, že ho s ní rovnou zastřelím. A rozběhl jsem se proti němu. A on třísknul hlavními vchodovými dveřmi a utíkal pryč a křičel, že si na mě posvítí.“

  • „Já se pamatuji, že jsme měli načerno přivezené obilí, to se mlelo v noci, chodilo se do mlýna. A přivezli jsme čerstvou mouku, měli jsme dva pytle mouky. A měla zrovna přijít kontrola. Neměl kam to uklidit, tak to táta, aby to bylo co nejrychleji, tak to strčil mezi krávy pod žlab. Tam stály dvě a dvě krávy vedle sebe, tam byly veliké kamenné žlaby, jinde nebylo místo. Tak otec nevěděl, kam honem s tím, tak to tam strčil pod ty krávy pod ten žlab. Strčil tam slámu, aby to zakryl. Jenže než tam kontrola přišla [...] Já jako zvědavý kluk jsem chodil s nimi, jeden byl vysoký v uniformě a dva byli v civilu. A šel takhle po tom chlévě, jak byl chlév dozadu, tak to přešel, tam mezi těmi posledními kravami byla ta mouka schovaná. Jenže krávy slámu odhrnuly a ty pytle se tam bělaly. Mouku jsme dávali do plátěných pytlů. Samozřejmě se doma dělalo plátno, z toho se dělaly pytle. A jak krávy tam cítily tu mouku, to byla pro ně laskomina, tak tu slámu odhrabaly a lízaly to. Tak šel mezi ty krávy a pamatuji se dodnes to slovo: ‚So gut.‘ Otočil se a šel pryč, ti dva chlapi už tam za ním nezašli. Tak odešel pryč a táta byl celý zpocený, říkal: ‚Já už jsem viděl, že mě zavřou.‘ Ale všechno dobře dopadlo.“

  • „V práci mě tepali, že jsem provokativně šel za plentu. Žádný nechodil za plentu, komunisti chodili volit manifestačně. Já jsem samozřejmě šel za plentu a nebyla tam tužka. Tak jsem se vrátil zpátky a říkám: ‚Jak to, že tam není tužka?‘ Tak mi tužku dali a já tam šel a zaškrtal, co jsem potřeboval, a dal jsem to tam zpátky. Tak oni věděli, že jsem je nevolil a ještě jsem na nich chtěl provokativně tu tužku. Nahlásili mě zase do fabriky, chvilku tam na mě měli takové povídání, ale přežil jsem to. Nic mi neudělali, nic mi udělat nemohli. Dělal jsem na jatkách, to byla práce těžká. Nic horšího mi udělat nemohli, než že jsem musel dělat.“

  • Full recordings
  • 1

    Telč, 28.07.2022

    (audio)
    duration: 02:54:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Rudou knížku hodil táta agitátorům z JZD pod nohy

František Novák, kolem roku 2000
František Novák, kolem roku 2000
photo: Archiv pamětníka

František Novák se narodil 21. ledna 1934 v jihočeském Brandlíně. Rodiče pocházeli ze selského rodu a vlastnili menší statek. V době druhé světové války museli odevzdávat dodávky potravin. Stejně jako ostatní zemědělci se snažili ponechat si aspoň něco pro sebe. Jezdili například mlít obilí načerno, ale museli počítat s všudypřítomnými německými kontrolami. Nad Brandlínem v roce 1944 pozorovali, jak jedno z letadel ze svazu, jenž letěl bombardovat Pardubice, neplánovaně shodilo několik bomb. Koncem války se v okolí objevili němečtí uprchlíci a banderovci, kteří jim v noci vykradli sklep s bramborami. A posléze přišli i němečtí zajatci, kteří museli pracovat u sedláků. Pamětníkův otec v roce 1946 z nadšení vstoupil do KSČ. Když nastaly represe sedláků a objevili se agitátoři vstupu do JZD, legitimaci KSČ jim hodil pod nohy. Navíc odmítl vstoupit do JZD. Na oplátku mu vzali pole a místo nich dostal kamenitá a vzdálená políčka. Kromě toho mu vyměřili obrovské dodávky potravin. Pamětník se vyučil řezníkem a celý život pracoval v uzenářské továrně Satrapa. Nikdy v životě nevolil komunisty a nevstoupil do komunistické strany. Byl hluboce věřícím evangelíkem a každou neděli navštěvoval bohoslužbu. V roce 1968 se připojil k demonstraci proti srpnové okupaci. Poslouchal Rádio Svobodná Evropa, odkud se dovídal informace o politice, disentu nebo Chartě 77. V době sametové revoluce v roce 1989 se účastnil všech demonstrací v okolí. V nové době v restituci získal zpět rodinné pozemky a nadále soukromě hospodařil. V roce 2022 žil ve svém domě v Brandlíně.