František Noháček

* 1921

  • „Dělali takové schůze, kam zvali zemědělce a přesvědčovali je o výhodách vstupu do družstva. Ale nemohli s nimi hnout. Tak byly takové akce, takové vlny, centrálně řízené a organizované, aby ten odpor zlomili. Jedna z takových vln byla v dvaapadesátém roce. Skoro v každé vesnici zavřeli nějakého většího sedláka a používali ho jako strašáka pro ostatní zemědělce. V tomto případě to byl můj švagr. Asi měsíc o něm nikdo nevěděl. A dělaly se nábory. ,Podívejte, je to nebezpečné. My za to nemůžeme. Ale sebrali jednoho sedláka. Neplnil dodávky… Může to potkat každého z vás. Dejte se do družstva a budete mít pokoj.‘“

  • „Byly velké povinnosti vůči státu. Byly dodávkové povinnosti. Byly různé nebezpečné věci, které se za války musely dělat, poněvadž například bylo potřeba sehnat potraviny pro některé známé. Takže třeba shánění mouky, výměna za obilí, to bylo dost náročné. Ovšem mně bylo dvacet let, tak jsem to tak bolestně neprožíval, pro nás to bylo dobrodružství. Dojet do mlýna načerno dát semlít bylo strašně nebezpečné, ale člověk to tolik neprožíval.“

  • „Při předepisování dodávek byl jiný klíč pro drobné zemědělce a jiný pro ty velké. Tudíž ti velcí je z devadesáti procent nesplnili. To znamenalo, že byli neustále v platební neschopnosti. Za nesplnění dodávek jim totiž vyměřili nějakou pokutu, kterou zpravidla nemohli zaplatit, a tak se jim to hromadilo. Normálně byly takovým zemědělcům pokuty odpuštěny, pokud vstoupili do družstva. Ale vím o lidech, kterým asi za pět let přišel přípis, že jsou státu dlužní zaplacení pokuty. A že to musí buď zaplatit nebo se zcela zříci veškerého majetku. Že na něj už vůbec nebudou mít nárok. Neměli tedy na vybranou. Za pět let totiž ten dluh ohromně narostl, protože úrok byl dost vysoký, a byl prakticky nesplatitelný. A mělo to ještě takový nátěr oficiálnosti.“

  • „Ze svého okolí vím o jednom případu, kdy žena si načerno zabila vepře, sousedka to na ni udala a ona se dostala do koncentráku. To byl vážný přečin. Zabít prase, to nebyla maličkost. No a sousedka jí to pravděpodobně záviděla, tak napsala na gestapo a…“

  • „Například můj švagr. To byl náramně společenský člověk. Já jsem do hospody nechodil. S kamarády jsem se stýkal, ale nechodil jsem do hospody. On chodil do hospody, byl členem fotbalového klubu, nechal fotbalistům kus pole pro hřiště a všemožně jim pomáhal. Ale přesto mu podepsali takový revers, že má jít z vesnice pryč. Totiž, když měli někoho vystěhovat z vesnice, tak museli tři komunisté podepsat, že si to přejí. A jemu to podepsali, tak musel jít. V Senicích to bylo.“

  • Full recordings
  • 1

    Velké Zboží u Poděbrad, 18.05.2013

    (audio)
    duration: 02:01:46
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Dejte se do družstva a budete mít pokoj

František Noháček jako maturant
František Noháček jako maturant
photo: archiv Františka Noháčka

František Noháček se narodil 28. 10. 1921 v rodině sedláka ve Velkém Zboží u Poděbrad. Vystudoval hospodářskou školu v Poděbradech a poté se zapojil do práce v rodinném hospodářství. Zde nakonec prožil celý svůj život. Nejprve druhou světovou válku s mletím obilí načerno a konspirativním zásobováním příbuzných a známých ve městech potravinami. Brzy nato další temné období po únoru 1948 s kolektivizací zemědělství a perzekucemi sedláků označených za kulaky nebo odmítajících vstup do JZD. Sám, jako jeden z největších sedláků v obci, nakonec do družstva také vstoupil, paradoxně byl ovšem i později terčem různých forem nátlaku, včetně odsouzení za údajnou sabotáž, s cílem naopak ho z družstva vyštvat. Všechno to však nakonec ve zdraví přežil a dodnes žije tam, kde se narodil.