Vasiliki Niku

* 1934

  • „Sestra se z Javorníku odstěhovala do Řecka, pak byla nemocná, tak jsem se o ni musela starat. Byla jsem tam i tři měsíce. A v té vesnici jsem byla taky, s tou starší sestrou. Pamatuji si trochu, škola je dobrá, ta ještě stála. Ale kostel a všechno ostatní už bylo spáleno. Celou vesnici nám spálili.“ – „Ještě za války?“ – „Ještě za té války.“ – „Jaké to pro vás bylo, vrátit se po čtyřiceti letech zpátky do své rodné vesnice?“ – „No bylo to… Brečela jsem a tak.“

  • „Vzali mezi sebe, jo, jo. Ti starší lidé se chtěli vrátit, ale já ne, já jsem si říkala, přivezli mě tady, tak tady budu. V dětském domově jsme se měli dobře, byla jsem spokojená a až do smrti budu vzpomínat, jak nás vezli… V Náchodě nás bylo osmdesát děvčat, vychovatelky nás vzaly a vezly do obchodu, nakupovaly nám… Všechno nám kupovaly – boty, šaty, co jsme chtěly. Neměly jsme vůbec peníze, všechno platil internát.”

  • „Přišli v noci 1948, sebrali nás a odvezli. Celou vesnici. Jak je tady Krnov, Jindřichov, Osoblaha nebo Úvalno, tak oni přišli, sebrali nás všechny a hotovo. Vezli nás, přivezli nás do Albánie, z Albánie do Jugoslávie. Nevím, kolik jsme tam byli dní, ale hodně. Byl tam i můj brácha a manžel. Jeho sestra i bráchové. Ale my jsme se s nimi neznali. Byli jsme v té Jugoslávii a tam nás rozdělili. Moje švagrová byla v Polsku, její brácha taky. Manžel jel s námi do Česka. Všechny ostatní posílali do Ruska nebo Maďarska, socialistických států. Nás přivezli do Mikulova, ale nejdřív jsme byli v Jugoslávii sami. Bylo nás tam hodně, asi tisíc lidí.“

  • Full recordings
  • 1

    Krnov, 19.09.2025

    (audio)
    duration: 01:21:53
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V roce 1948 si pro nás přišli. V noci odvezli pryč celou vesnici

Dobová fotografie Vasiliki Niku
Dobová fotografie Vasiliki Niku
photo: Archiv pamětníka

Vasiliki Niku se narodila 5. května 1934 v řecké vesnici Glikoneri jako Vasiliki Dzima. Část její rodiny se v letech 1946 až 1949 zapojila do řecké občanské války, ona a její bratr tak byli v roce 1948 odvezeni z Řecka do zahraničí. Nejdříve se dostali do Jugoslávie a později do Československa, ve kterém pamětnice od té doby žila. Prošla několika dětskými domovy a nakonec skončila v Náchodě, kde docházela na textilní učiliště. V roce 1949 do Československa přišel zbytek její nejbližší rodiny, usadili se v Javorníku. V roce 1953 se pamětnice přesunula do Krnova a začala pracovat pro Textilní závody S. K. Neumanna jako dělnice. Účastnila se první československé spartakiády. V roce 1960 se vdala za Řeka, který byl také převezen do Československa jako dítě. Měli spolu dvě děti, dceru Despinu a syna Tomase. Vasiliki Niku celý život pracovala jako textilní dělnice, do rodné vlasti se podívala až v roce 1988. Od té doby Řecko pravidelně navštěvuje. V roce 2025 žila v Krnově.