Václav Němec

* 1932

  • „Pak se družstvo udělalo, ale udělalo se tím způsobem, že jeden z těch, už nežije, nějaký Bartůněk... svolali hospodáře do radnice, on položil pistoli na stůl a povídá: 'Teď to podepíšete, nebo s vámi zatočíme.' Tak to ze strachu podepsali. To víte, když to ze strachu podepsali, jaký byl zájem... Tak to byly ty počátky družstva. To družstvo se udělalo, jenže všelijak se to patlalo, nebylo to k ničemu.“

  • "Nutili ho tím způsobem, že pro něho přijeli a řekli, že s ním potřebujou něco mluvit. Jenže ho vzali, jeli nahoru k Hlinsku a zpátky a dál na KSB - krajskou Státní bezpečnost Pardubice. Tam byl podroben velkému výslechu a velkému nátlaku, jak - to nikdo neřekl, ale zřejmě: 'Buď to dáte dohromady, nebo vystěhujeme rodinu.' To se běžně dělalo. A teď doma starý děda, tetka, my kluci, já pryč... Už to byl jiný člověk, když přišel. A nejdřív šel do stodoly, říkal Karel a máti, a pustil proud. Jenže oni to věděli, že se chce zabít proudem, tak mu to vypnuli. Podruhé zase a potom v nestřeženém okamžiku... Celé dny stál, pořád kouřil a napsal takový životopis, takové tři dokumenty: 'Život mně zničil ten a ten, není možné takhle žít, jsem úplně zničen nervově...' - protože prožil koncentrák a bál se toho. Vyšel na půdu, dal pod nohy pytel nějakého obilí a oběsil se.“

  • “V Kamenici toho osmého, ten pan Mráz se přihlásil jako parlamentář a s bílou vlajkou šel proti, protože uměl dobře německy. Tu kolonu zastavil a velitel řekl: 'Tohle je to partyzánské hnízdo,' posadili ho na auto a měl podmínky, že, dovolí volný průjezd, že po nich nebude střílet a ještě asi pět bodů, a tak on šel. Jenže jak přijížděli nahoru ke kostelu, ke škole, tak ti vojáci na ně mávali, oni je osvobodili, to byl hurónský řev, jak je osvobodili a nasedli na ta auta. Jenže se dozvěděli, že toho pátého padli 4 Němci, jestli to nebyli třeba Vlasovci nebo něco, tak z kapot sundali čtyři rohozenské občany, postavili je ke zdi a zastřelili. Tři zastřelili na zdi, jsou tam vidět díry, teď je to v rámečkách, no a toho čtvrtého, to byl ten Novák, ten asi omdlel, tak toho zastřelili na zemi.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 19.12.2019

    (audio)
    duration: 02:54:26
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Politika je politika, ale zemědělec potřebuje zorat, zasít a sklidit

Během vojenské služby v Jaroměři v srpnu 1951
Během vojenské služby v Jaroměři v srpnu 1951
photo: archiv pamětníka

Václav Němec se narodil 27. srpna 1932 v Trhové Kamenici do rodiny věřících katolíků. Dědeček dělal v obci kostelníka a malý Václav ministroval. Za podporu partyzánů byl jeho otec Oldřich Němec spolu s jinými muži z okolních vesnic na sklonku války zatčen a vězněn v terezínské Malé pevnosti a v Pardubicích. Vrátil se v době tragické události, kdy prchající němečtí vojáci popravili u kamenického kostela čtyři muže z vedlejší vesnice Rohozné. Václav v roce 1947 nastoupil do obchodní akademie v Hlinsku. Otec byl úspěšný hospodář. Po válce chtěl založit pastvinářské družstvo. Propagoval myšlenku sdruženého kooperativního hospodaření. Nesouhlasil ale s násilným vytvářením „kolchozů“ sovětského typu, do kterého je po roce 1950 nutili straničtí funkcionáři. Po tlaku StB, z obav před dalším vězněním, spáchal otec Oldřich Němec v roce 1952 sebevraždu. Jednotné zemědělské družstvo (JZD) bylo po dalším zastrašování hospodářů stejně založeno. Hospodařilo ale velmi špatně a později bylo převedeno pod státní statek. Také Václav musel nastoupit do kamenického JZD jako ekonom a účetní, po dobu, kdy byl mladší bratr Karel na vojně. Později pracoval jako hlavní účetní a ekonom v JZD Vysočina (od roku 1979 do února 1993). Nikdy nebyl členem KSČ. V současnosti žije se svou ženou v domku v Trhové Kamenici a věnuje se sepisování rodinné historie.