František Němec

* 1932

  • „A ještě vám řeknu takovou věc, že přišla ráno sestřička na ten náš pokoj a tak nám porovnávala ty postele a já jí říkám: ‚Sestři, tady je zase prázdná postel.‘ A ona mi říká: ‚Každý den jeden z vás umírá.‘ Představte si, tak to bylo obrovsky nebezpečné a složité. A já jsem tam byl měsíc, v té nemocnici na ten tyfus. Pak mě propustili, a když jsem přijel domů, tak maminka mě přijala a řekla mi: ‚Já jsem tě u Boha vymodlila.‘ Věřte tomu, nevěřte, prostě já žiju.“

  • „Že když jsem vždycky ve čtvrtek byl ze školy doma, tak jsem seděl u okna a třeba v deset hodin jel povoz s párem koní a táhl čtyřkolový vůz. A vezli v deset hodin ráno jednu velkou rakev na tomto voze, říkalo se tomu rakušánek, a čtyři malé rakvičky vedle toho byly položené a vezli je do Černovic na hřbitov pochovat. A protože ten hřbitov byl pak už plný a neměli ty Romy už kam dávat, tak se otevřel ten malý hřbitov vedle Žalova a tam už to pak šlo tak, že tam prostě byly jen vykopané jámy a oni je dávali do papírových pytlů, ani ne do rakve, a sypali je do těch děr a zasypali.“

  • „Vedoucí závodu nás zavolal do kanceláře a řekl nám, že sovětská vojska a Varšavská smlouva obsadila Brno a nám jako hasičům na fabrice dává úkol, abychom pověsili černou vlajku na Krasu, na budově naší fabriky. My jsme ho museli poslechnout a my jsme na tu střechu vylezli a pověsili tam ten černý prapor. Byli jsme všichni čtyři mistři u toho. A ty staré konzervy komunistické nás vyfotografovaly a za to jsme okamžitě vyletěli ze strany. Některé vyloučili, mě vyškrtli a tím to všechno skončilo. Takže já jsem pak byl jak se říká grilován a mě ve funkci nechali. Ovšem ostatní, že jsem byl vyškrtnutý... a ostatní kamarády, kteří dělali tyto funkce, všechny vyházeli a pracovali manuálně. “

  • Full recordings
  • 1

    Hodonín u Kunštátu, 08.11.2021

    (audio)
    duration: 03:46:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Po té cestě přijížděli, pomáhali ji stavět a také po ní odjeli do Osvětimi

František Němec v roce 2021
František Němec v roce 2021
photo: Post Bellum

František Němec se narodil v Hodoníně u Kunštátu 24. ledna 1932. Vyrůstal v rodinném hospodářství Aloise Němce, vyučeného stolaře, a Anny, rozené Dvořákové. Pamětník se stal jako dítě svědkem událostí spojených především s existencí tzv. cikánského tábora nedaleko Hodonína u Kunštátu v místě zvaném Žalov, kde dnes stojí Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě. Vzpomíná si na přijímací proceduru, kterou Romové po příjezdu k bráně tábora podstupovali, na vozy, které svážely mrtvé do Černovic, a spolu s dalšími dětmi chodíval do bezprostřední blízkosti tábora. 18. ledna 1945 se pamětník stal svědkem vyšetřování obyvatel Hodonína u Kunštátu gestapem po zabití německého četníka Bruno Scholze partyzány ze Třetí čs. úderné roty v hodonínské hospodě otčíma Drahomíry Kahulové (1926). Roku 1946, v době, kdy byli v prostoru bývalého tzv. cikánského tábora internováni Němci určení k odsunu, se spolu s několika dalšími hodonínskými dětmi nakazil tyfem a musel být hospitalizován v Brně. Po válce se vyučil krejčím. Rodinu v době kolektivizace postihla perzekuce selských stavů. Po vyučení krejčím a večerní mistr. škole v Prostějově působil většinu života v různých provozech podniku Kras (Brno, Měřín, Boskovice). Postupně vystoupal přes vedoucího směny a technologa nakonec až na post ředitele, a to i přesto, že byl po roce 1968 z KSČ vyškrtnut. Po roce 1989 působil 14 let jako zastupitel Hodonína u Kunštátu a dvě funkční období (1998–2006) zastával funkci starosty. Roku 2022 žil v Hodoníně u Kunštátu.