Irma Nedvědová

* 1948

  • „Říkali, že mají vzít boháče, ale vzali ty, co byli většinou mladší a šikovnější. Ty sebrali. Bohatí zůstali, ale tady správně žádní boháči nebyli, že měl o jednoho vola nebo krávu víc, ale boháči tu nebyli žádní. Že museli někoho poslat, tak vzali... Manželův táta byl na vojně při Němcích kuchařem. Vzali pár kluků odsud, říkali, že je naučí řemeslo, a místo toho je vzali na vojnu. Manželův tatínek neříkal nic, myslel, že kvůli tomu je vzali [do Baraganu]. Taky jich bylo víc, těch hochů, co si mysleli, že je to kvůli vojně. Potom se ale dozvěděli, že to bylo jinak. Najednou žádný nic nevěděl, v noci přišli pro ně, vzali je a naložili na vlak, co vozil uhlí, a bylo to. Nevěděli, kam jedou a co je čeká. Říkali, že je vyložili někde v polích nebo jak. Nebylo nikde nic. Přišla bouřka, neměli se kam skrýt, měli malé děti. Vykopali jámu v zemi, kterou trochu pokryli. Manžel říkal – měl o rok mladšího bratra – tak, že je matka strčila někam do skříně, aby nezmokli. Pomalu si tam udělali všelijaké budky a potom přišli zpět, když je pustili.“

  • „Stalo se, že utěšovaly ony mě, ať se nebojím, že to bude v pořádku. Když jsem byla mladší, zkraje ty první [porody]... Říkala jsem si, že nemají rozum, když nechávají život v mých rukou. Sotva jsem vyšla ze školy, co jsem mohla umět? Neměla jsem se s kým poradit, kdo by mi pomohl. Nic. Ale chtěly to. ‚To bude dobrý, neboj se.‘ A bylo to... bylo to dobrý. Jednou se stalo, že rodily dvě najednou a byly dost daleko od sebe. Musela jsem chodit z jednoho konce na druhý. K jedné i druhé. Taky to ale dopadlo dobře.“

  • „Zkraje jsem musela zjistit, jestli to [porod] půjde, nebo ne. Když jsem věděla, že se může něco přihodit, tak musela honem pryč. To jsem říkala, jak jsme ji [rodící ženu] naložili na saně s traktorem s velikými koly... stála jsem na blatníku, protože nebylo v saních místo. Když jsem slezla, tak jsem necítila nohy, jak jsem je měla zmrzlé. Bylo to dost smutné, ale dokázali jsme to.“

  • Full recordings
  • 1

    Eibenthal, 10.09.2022

    (audio)
    duration: 01:20:29
    media recorded in project Paměť Banátu
Full recordings are available only for logged users.

V rodné vesnici pomohla nejméně třem desítkám žen odrodit

Fotografie pamětnice ze 70. let. Přibližně v době svých třiceti let
Fotografie pamětnice ze 70. let. Přibližně v době svých třiceti let
photo: archiv pamětníka

Irma Nedvědová, rozená Havlíčková, se narodila 20. února 1948 v Eibenthalu v rumunském Banátu jako poslední potomek Marie a Štefana Havlíčkových. Ve svém rodišti navštěvovala školu a po jejím dokončení odešla studovat zdravotnickou školu do Aradu, kde se stala porodní asistentkou. Už během studií asistovala u porodů v Eibenthalu, kde po dokončení studií působila tři roky jako porodní asistentka. V domácím prostředí pomohla nejméně třem desítkám žen odrodit. Ve svých jedenadvaceti letech se s manželem přestěhovali do Oršavy, kde pracovala v tamní nemocnici dalších osmatřicet let. Její muž, Ernest Nedvěd, pocházel z rodiny, kterou rumunská komunistická strana v červnu 1951 deportovala z Eibenthalu do Baraganu. V roce 2006 se spolu s manželem natrvalo vrátili do svého rodiště, kde pamětnice žije dodnes (září 2022).