Josef Nedvěd

* 1944

  • „Musím říct, že to byla i naše česká zem, naše česká stará vlast. Proč bychom zároveň nedrželi na českou starou vlast, když nám tolik pomáhali... To jsem prožíval, když jsem byl v organizaci, protože nám moc pomohli, ať to byla asfaltka, nebo přestavba školy. [...] To by bylo špatně, abychom nebyli naklonění k těm, kteří nám pomáhají, a ke staré vlasti. To je můj úmysl, říkám si, že vesnice je jako rodina. Měli bychom být více společní a všichni pro vesnici. V demokracii už to ale není tak v pořádku, i když tu nemáme žádné protivnosti, ale mohlo by to být lepší. Nepůsobíme společně, jednotně. Už to není.“

  • „Pamatuji si, že když už jsem byl ženatý, to bylo na Nový rok, tak už jsem dělal. Poslali pro mě, chodili jsme do sto osmdesáti metrů, to byla poslední hloubka šachty, kde se vyndávala voda. Přišli pro mě, že se protrhlo potrubí, musel jsem nechat manželku. Byl jsem zaměstnaný a uznal jsem, že musím jít. Tak jsem šel do dolů a výtahem jsem jel dolů, když už jsem byl na šedesátý, devadesátý, stodvacátý, kde přes mě přešla taková voda. Byl jsem sám ve výtahu a já myslel, že je to můj poslední den. Voda přišla přes mě do výtahu a neměl jsem kyslík, ale Bůh mě zachránil. Dopadlo to a já se dožil penze.“

  • Full recordings
  • 1

    Eibenthal, 06.09.2022

    (audio)
    duration: 01:43:31
    media recorded in project Paměť Banátu
Full recordings are available only for logged users.

Česká zem je naše stará vlast

Josef Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, Eibenthal - Rumunsko, září 2022
Josef Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, Eibenthal - Rumunsko, září 2022
photo: Paměť národa

Josef Nedvěd se narodil 7. září 1944 v české vesnici Eibenthal v rumunském Banátu. Jeho otec pracoval jako horník v místních dolech a následkem prašného prostředí se léčil s azbestózou. Už od dětství pamětník spolu se svou sestrou pomáhali v domácím hospodářství. V Eibenthalu vychodil sedm tříd a následně se vyučil elektrikářem v hornickém učilišti Anina, po jehož zakončení měl stejně jako další učedníci zajištěné pracovní místo v antracitových dolech, kde pracoval v letech 1964–1994. Po odchodu do penze se v Eibenthalu stal na několik let tajemníkem místní organizace Demokratického svazu Čechů a Slováků. Jeho syn v roce 1993 odešel se svou rodinou do Čech, kde i nadále zůstává. V době natáčení žil pamětník v Eibenthalu (říjen 2022).