Vlastimil Nedoma

* 1927

  • „Zavolali mě kádrováci, abych šel na pohovor k nim. Nejdřív dělali nějaký okolky, jak se cítím v práci, jak bydlím a tak, a najednou z nich vylezlo: ,Ale soudruhu, my jsme se dozvěděli, že se budeš ženit.’ Povídám: ,No, to je správná informace.‘ – ,Ale horší je to, že si budeš brát dceru kulaka.‘ Povídám: ,Ano, ale ten kulak už čtyři roky nežije.‘ – ,Ano, ale co tím chceš říct?‘ – ,No, povídám, že ten kulak už čtyři roky nežije.‘ – ,A co ti říká pojem třídní původ? To ti neříká nic?‘ Povídám: ,Říká, samozřejmě o všem vím, ale nechápu, co s tím má co dělat moje svatba.‘ A oni říkají: ,No, tak my ti doporučujeme, zvaž to, dobře to zvaž, protože ty si musíš uvědomit, že pracuješ na ústředním orgánu.‘ – ,Všecko vím, ale musím vám říct, že svatba bude sedmadvacátého srpna devatenáct set padesát pět.‘ A oni: ,Berem to na vědomí, ale ještě doporučujeme, zvaž to!‘ A já jsem vylezl z té jejich kanceláře a řekl jsem sprosté slovo a řekl jsem: ,A dost!’“

  • „Byl druhý den, zase se debatovalo a já jsem přišel na řadu až skutečně půl hodiny nebo hodinu před skončením. A tak jsem tam vystoupil. Měl jsem připravený diskusní příspěvek a tak, jak jsem to na těch lesních závodech projednal, jsem to tam řekl: ,Žádáme odvolání vojsk. Poslali jsme depeše na ústřední orgány.’ A hotovo. Tenkrát, to už bylo ministerstvo lesů a kolem mě přešel ministr Hruzík a říkal: ,Nedomo, nemysli si, že ti budu dělat advokáta.‘“

  • „Těsně před příchodem Rusů na trati Litovel – Mladeč stála vlaková souprava naložená různým materiálem – plechy, dřevo a já nevím, jaké výrobky, a Němci všechny ty vagony převrátili na bok. Němci pak odešli a občani, jak viděli, jaká je situace, co v těch vagonech je, tak se to tam všechno shrnulo a rabovalo se. Všecko prostě odtahovali z těch vagonů. Pak najednou přiletěla jedna sovětská ‚rata‘ a začala kulometem střílet. Ne do těch lidí, naštěstí, ale kdyby to ti lidi chytli, tak tam zůstalo plno mrtvejch. Otočil to a znova nalítl a zase začal kulometem střílet. No to je takovej zážitek. A jakej to mělo smysl, já nevím.“

  • „Pan ředitel [Oldřich] Pacák, vzácný člověk, byli jsme na jedné struně, mi povídá: ,Vlastimile, tak vám musím sdělit, že dneska mi volali telefonicky z toho státního úřadu plánovacího, že přihlášky berou pouze od členů strany.’ No tak to byl šok, já už jsem s tím počítal. Tak jsem zavedl rozhovor s tím panem ředitelem a prosil jsem ho, aby mně k tomu řekl svůj názor, jak postupovat dál, jestli se zlomit a podat přihlášku. A on mi tehdy navrhl: ,Vlastimile, do hlavy vám nikdo nevleze. Vy máte budoucnost před sebou a ta budoucnost se ukazuje už dneska, jaká bude. Já bych vám doporučoval, podepište jim to.‘ A já jsem váhal. Skutečně, to bylo životní rozhodnutí. Tak jsem zkrátka tu přihlášku za kandidáta KSČ podepsal.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 20.06.2020

    (audio)
    duration: 02:07:43
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Olomouc, 23.06.2020

    (audio)
    duration: 01:39:53
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Kéž by příští generace žily konečně v míru!

Vlastimil Nedoma - průkazová fotografie z roku 1949
Vlastimil Nedoma - průkazová fotografie z roku 1949
photo: Archiv pamětníka

Vlastimil Nedoma se narodil 16. dubna 1927 v Chudobíně na Litovelsku. V rodné obci absolvoval základní školu, kde jej učil i jeho vlastní otec, Tomáš Nedoma. V době německého obsazování zbytku českého území, v březnu 1939, studoval gymnázium v Litovli. Během války doma poslouchali zakázané londýnské rozhlasové vysílání, pamatuje také atmosféru strachu v době heydrichiády i nálety sovětských stíhaček v květnu 1945. V září 1945 nastoupil na lesnickou školu v Hranicích. Po úspěšném složení maturitní zkoušky v roce 1949 se Vlastimilu Nedomovi naskytla příležitost absolvovat jednoletý plánovací kurz. Podmínkou však byl vstup do KSČ, se kterým nakonec – navzdory vnitřnímu rozporu – souhlasil. Během následného pracovního angažmá na ministerstvu lesního a vodního hospodářství v Praze se seznámil se svou budoucí manželkou Evou Novotnou. Po svatbě v roce 1955 se společně odstěhovali zpět do Chudobína a Vlastimil Nedoma přijal pracovní místo v Lesních závodech v Litovli, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1987. V prosinci 1968 se účastnil sjezdu Odborového svazu pracovníků dřevoprůmyslu, lesního a vodního hospodářství v Praze, na kterém se veřejně ohradil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Z komunistické strany potom vystoupil v reakci na odvolání Alexandra Dubčeka na jaře 1969. V listopadu 1989 se účastnil protestních akcí v Litovli. Celý pamětníkův život je neodmyslitelně spojen s hudbou. Od svých pěti let hraje na housle, v roce 1968 založil pěvecký sbor Kantika Litovel, který následujících pětatřicet let vedl. V Litovli dále spoluzaložil Kruh přátel hudby, pěvecký sbor Koledníci a hru na nástroje také učil. Obě jeho děti jsou profesionálními muzikanty, dcera Eva Nedomová (* 1958) působí v pražském Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, syn Jan Nedoma (* 1956) ve zlínské Filharmonii Bohuslava Martinů. V době natáčení rozhovoru (2020) žil Vlastimil Nedoma v rodném Chudobíně.