Jiří Navrátil

* 1956

  • „My skauti se samozřejmě cítíme být trošku lepšími lidmi, nebo směřujeme k tomu, abychom se stali lepšími lidmi z hlediska mravního, než je řekněme průměr populace. Takže tímto to dáváme najevo, tím se k tomu hlásíme. A samozřejmě v tom stavu ilegálního působení se ten význam násobil. Znamenalo to, že my jsme se nepoddali, že my neseme odkaz Pražského jara a skautingu, jistě to není nadosmrti a jistě zase budeme moci vyjít v těch košilích normálně ven.“

  • „Proč jste nechtěli vstoupit do SSM?“ – „No, protože SSM byla komunistická organizace mládeže, to byl komsomol [Komunistický svaz mládeže]. A ten byl naprosto klíčový úhlavní nepřítel jak naší země, tak našemu skautskému hnutí. Tam nebylo kompromisu.“

  • „No ještě musíme podotknout a uvědomit si, že samozřejmě s tím naším dětským usnesením, že budeme skautovat dál, se museli ztotožnit taky rodiče těch dětí. Což - až na pár výjimek - se ztotožnili, což je obdivuhodné. No a dál probíhalo všechno stejně, jediný rozdíl byl v tom, že jsme nemohli na ulici chodit v kroji. Čili takže takové to skautské označení, co je na kroji, jsme si přešili na takové štíty z filcu, které se pomocí patentek, když bylo potřeba stvořit ten kroj pro určitou příležitost, připínaly na košili jakožto takový panel se skautským označením. Scházeli jsme se dál, jak už jsem řekl, bylo to po bytech, zahrádkářské kolonie, chatičky a různá jiná, třeba i bizarní, místa.“

  • A řekla jako: „Studenti a studentky, chcete všichni na vysokou školu a nikdo nejste ve Svazu mládeže, tak jako to nejde. Tak jestli vůbec chcete, abysme vám napsali nějakej posudek, my do něj musíme dát něco pozitivního, tak musíte vstoupit do Svazu mládeže.“ Takže teď zrovna jsme měli sraz se spolužákama, tak jsme na to vzpomínali, jak doma vedli jako s rodičema různý souboje. Jak rodiče prostě je nutili, aby do toho svazu vstoupili, protože všichni chtěli to nejlepší pro svoje děti, to znáte. A vaše rodiče vás k tomu nutili? Nebo ti prostě řekli: „Jsme proti.“ Ne, nenutili. Takže většina třídy vstoupila na konci třeťáku na tom gymplu a já jsem furt nevstupoval. Už taky proto, že já jsem pokračoval v tom skautu jako v ilegálním oddíle. Čili já jsem prostě tu činnost pro volnej čas mladejch lidí já jsem měl ve skautu, já jsem nepotřeboval žádnej Svaz mládeže. No a pak jsem teda vlastně zbyl jedinej, tak si mě zase zavolala třídní, a ještě jsme tam měli šéfku komunistů na škole, která měla nějaký kontakty na tu přírodovědu. A prostě paní profesorky říkaly: „My tak chceme, aby ses tam dostal.“ U nás se vykalo. „My tak chceme, abyste se tam dostal. Uděláme všechno pro to, abysme vám pomohli, udělejte něco taky.“ Takže jsem teda někdy na jaře před maturitou souhlasil s tím, že do toho Svazu vstoupím. Což fungovalo takovým způsobem, že jsem musel předstoupit mezi ty spolužáky ze třídy, co už v tom Svazu byli, a ty jsem požádal, aby mě mezi sebe vzali. A oni říkali: „No, dobře, tak my to projednáme, my to promyslíme.“ Takže pak řekli: „My bysme tě vzali, kdyby si splnil nějakej úkol. Jako aby si dokázal, že jseš hoden se stát svazákem.“ A to byli spolužáci, se kterejma jsem seděl čtyři roky ve třídě, že jo. A takže já jsem si vymyslel jednoduchej úkol a říkám: „Helejte se, vy některý vedete pionýrský oddíly, tak víte co, já pro vás udělám takovej dobrodružnej vejlet.“ Takže jelikož jsem byl skaut a tohleto byla rutina vlastně, jsem to měl v malíčku, takže mě to stálo doslova nulovou práci. Jsem je prostě vzal na nějakej vejlet, s těma jejich dětma, s těma pionýrama. Byli nadšený, oblizovali se až za ušima a do toho Svazu mě přijmuli.

  • A já moji různí spolužáci, asi tak půlka třídy, jsme našli kontakt na rodící se skauty tady ve Vysočanech. A tak se vlastně v těch jarních měsících roku 68, to znamená, to je to jaro v pravým slova smyslu to Pražský jaro. Tak se domluvilo, že až, že se do toho nebudeme plést, když oni chystají tábor a tak dále, že přijdeme v září, až začne další školní rok. Což se stalo, ale mezi tím se stalo ještě to, že přijely ruský armády nebo ruská armáda a další armády a všechno se to zase zamotalo. Takže v tom září jsme do skautu vstoupili tady ve Vysočanech, ale ta budoucnost byla už nejistá. Budoucnost celý země, ne jenom skauta samozřejmě.

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 07.02.2017

    (audio)
    duration: 01:56:49
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 25.11.2021

    (audio)
    duration: 01:05:45
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Útok na svobodu začíná útokem na ekonomickou svobodu

Jiří Navrátil, 2017
Jiří Navrátil, 2017
photo: Eye Direct

Jiří Navrátil se narodil 1. dubna 1956 do pražské rodiny tzv. bývalých kapitalistů - rodina z otcovy strany měla před rokem 1948 v Novém Městě nad Metují firmu na výrobu obuvi, která jim byla vyvlastněna. Otec i matka pamětníka následně získali manuální zaměstnání v továrně automobilové značky Praga v pražských Vysočanech. Skrz ministrování v kostele v nedalekém Hloubětíně se Jiří Navrátil stal po obnově skautského hnutí roku 1968 členem 43. oddílu. Po nařízení sloučení skautských oddílů se Socialistickým svazem mládeže se pamětníkův oddíl rozhodl neuposlechnout a nadále provozoval svou činnost v ilegalitě. Oba Jiřího bratři emigrovali - Miloš v zavazadlovém prostoru letadla do Kanady a Tomáš po vyhazovu ze studia medicíny do Anglie. Jiří Navrátil vystudoval Vysokou školu zemědělskou a po absolutoriu nastoupil v odboru semenářské kontroly Zemědělské inspekce, kde setrval až do roku 1988, kdy mu bylo dovoleno emigrovat za bratrem do Kanady. Do Československa se vrátil nejprve na návštěvu hned po sametové revoluci, od roku 1995 pak natrvalo.