Vladimír Myslík

* 1921  †︎ 2022

  • „Když jsme byli v Berlíně, nikdy jsme se nikoho nebáli. My jsme s Němci mluvili naprosto otevřeně, a oni s námi taky, i když to byli kovaní náckové. Nikdo nás nikdy neudal. Všichni nás respektovali a my jsme respektovali je. Když jsme přijeli v roce 1942 na dovolenou na Vánoce, budete se tomu divit, měli jsme vánoční dovolenou do 7. ledna. Dali nám čtrnáct dní! V říjnu jsme tam přijeli a za měsíc nám dali dovolenou. Dopadlo to tak, že když jsem přijel domů na Vánoce, tak maminka mi říkala: 'Ládíčku, mlč, nikomu nic neříkej. Mluv hodně potichu, nevíš, kdo nás poslouchá.' A šli jsme do koupelny, kde to bylo izolovanější a tam jsme si mohli ledacos říct.“

  • „Většina lidí, kteří bydleli v té Sámově ulici, kde jsem bydlíval, byla nezaměstnaná a mně jich bylo líto. Inklinoval jsem… nebyl jsem neutrální, ale levičák jsem nebyl. Tenkrát byl pochod nezaměstnaných z nuselského údolí na Karlovo náměstí. Já jsem šel s nimi. Na Karlově náměstí, kde končí Resslovka a pokračuje se do Ječné, tak tam stálo na koních asi deset policajtů. Koně měli brnění, aby jim někdo neublížil. Když tam přišel průvod nezaměstnaných pošťáků a bůhví koho, tak je začali mlátit. Mně jich bylo líto, a tak jsem se dostal na tu politiku. A tím to skončilo. Odešli jsme, průvod se rozpadl a to byl konec. To je taky vzpomínka.“

  • „Tenkrát, když byl rok 1938 a hrozilo nebezpečí bůhvíčeho, byl na Václaváku dav študáků a všelijakých lidí. A tam se skandovalo: ‚Praha, Paříž, Moskva - ať si Hitler prská!‘ To se skandovalo na celý Václavák. Pak se k nám přidali další. Byla nás tam asi stovka kluků a někdo z nich to přinesl. Praha, Paříž Moskva - ať si Hitler prská!“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 01.10.2019

    (audio)
    duration: 02:39:34
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 14.01.2020

    (audio)
    duration: 01:50:49
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 3

    Praha, 13.08.2021

    (audio)
    duration: 02:18:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 4

    Praha, 12.04.2022

    (audio)
    duration: 02:21:47
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

KSČ měla v programu takovouto lásku k lidem: Oběsíme tě my, nebo oběsíš sám sebe

Vladimír Myslík, 2019
Vladimír Myslík, 2019
photo: PNS

Vladimír Myslík se narodil 15. července 1921 v Praze. Jeho rodiče František a Emílie působili v době první světové války v protirakouské odbojové organizaci zvané Maffie. Otec byl ředitelem Úrazové pojišťovny dělnické a zemřel, když bylo Vladimírovi dvanáct let. Vladimír odmaturoval v roce 1940 na obchodní škole. V letech 1942 – 1944 byl totálně nasazený v Německu u berlínské firmy Argus, kde díky znalosti němčiny pracoval v kanceláři. Po válce se oženil s Jiřinou Suchou a zapojil se do organizace UNRRA. Údajně se díky cestám do Německa dostal i do soudního dvora při Norimberských procesech. V UNRRA poznal předválečné komunisty Eugena Löbla a Vojtěcha Schlesingera, vážil si jich a důvěřoval jim. Zasvětili ho do problematiky a v UNRRA mu svěřili zajišťování dopravy zboží v západoevropských přístavech. V roce 1947 Vladimír vstoupil do KSČ. Od roku 1948 pracoval v Centrotexu jako referent dopravy. V roce 1949 byli zatčeni Löbl i Schlesinger a drženi ve vazbě. Löbl byl v roce 1952 ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským a spol. odsouzen na doživotí, v 60. letech rehabilitován. Schlesinger byl čtyři měsíce po zatčení nalezen ve své cele na Pankráci oběšený. I on byl později rehabilitován. Skutečnost, jak se komunisté začali po převzetí moci chovat, Vladimírem otřásla a měl k vedení KSČ výhrady. V roce 1950 se dle svých slov veřejně na shromáždění pracovníků zastal ředitele Centrotexu Ludvíka Kaliny, který byl téhož roku zatčen a odsouzen pro údajnou velezradu. Vladimíra vyslýchala StB a vyhrožovala 25 lety vězení. Komunisté z Centrotexu ho prý varovali, že dopadne stejně špatně jako Schlesinger. Pro nedůvěru byl vyškrtnut z KSČ a měl být na požadavky komunistů z Centrotexu přeřazen na práci do Jáchymova. Aby se tomu vyhnul, nechal se zaměstnat jako dělník v kladenských ocelárnách, kde pracoval do roku 1955. V roce 1954 proběhlo disciplinární řízení, při němž uznal své chyby a KSČ mu vrátila legitimaci. V letech 1955 - 1966 působil v úřednických pozicích v několika podnicích. Od roku 1967 byl zaměstnán jako úředník na generálním ředitelství Hutnictví železa. Pražské jaro prožíval s nadějemi na změny a věřil Dubčekovi. Se vstupem vojsk nesouhlasil, avšak při prověrkách to na jeho další práci ani členství v KSČ nemělo vliv. V létě 1971 ho začala verbovat StB jako kandidáta na spolupráci. Pracoval jako odborný specialista výpočetní techniky v oboru hutnictví železa a byl ve styku se zástupci anglických a amerických firem. Dle spisů s ním StB ukončila spolupráci poté, co v listopadu 1971 nastoupil do nového zaměstnání na generální ředitelství Prago-Union a přestal být pro StB jako informátor užitečný. Vladimíra Myslíka StB pak oslovila ještě dvakrát, a to v roce 1973, kdy působil na generálním ředitelství TST a spolupráce trvala tři roky, poté ještě v roce 1983, kdy trvala necelý rok. Vladimír Myslík však odmítá, že by s StB spolupracoval. Od roku 1984 byl již v důchodu. Se svou ženou vychovali syna a dceru. Zemřel 19. dubna 2022