Otto Musil

* 1934

  • „Pak přišel rok 1945 a přišel 6. květen, čili 5. května byla revoluce, ale 6. květen byla náhodou neděle, což do smrti samozřejmě nezapomenu. A tehdy, že se budu chodit někam koukat po ulici, po Zborovské, která se tenkrát jmenovala třída Matyáše Brauna. Matyáš Braun Straße – až po válce byla zase zpátky Zborovská. Takže v Matyáš Braun Straße jsem šel, ale máma mi říkala, ať nikam nechodím, protože něco se ještě bude dít. Tak to cítila, že něco bude. Tak já jsem vyšel před dům a ulice byla úplně prázdná, nikde nikdo. Nic se nedělo, tak co jsem měl dělat, tak jsem tam stál. Ale byl jsem poslušný a nikam dál jsem nešel. A najednou se odloupl kus omítky ze zdi. To bylo zajímavé, že se sama odloupla. Ale na druhé straně se taky odloupla. A najednou se odloupla všude. A stručně řečeno, naproti v ulici, v nejvyšším patře nahoře bydlela Němka, asi dvacetiletá. A ta viděla, že prohráli válku, ale chtěla si aspoň ještě nějakého Čecha zastřelit. A jediný Čech jsem tam byl já. Jenomže střílení jí tedy zaplaťpámbu moc nešlo. Takže omítka… všechno tam zůstalo, protože komunisti nebyli moc na údržbu. Tak ta vyrvaná omítka tam na domě zůstala 20 let a mohl jsem každému ukazovat, jak na mě stříleli a jak mě netrefili…“

  • „Potom hned jak jsem se narodil, tak [otec] udělal jednu věc. On byl takový dost energický, s nikým se nepatlal – jak jsem se narodil, tak se ani moc mé maminky neptal, sebral miminko do ruky v porodnici a donesl ho v porodnici do kaple k faráři a tam mu řekl: ,Ty mi ho pokřtíš, aby byl křesťan, aby nebyl Žid.´ Tak on řekl: ,Ano, pane Jelínku, jistě, přijďte v pátek, to křtíme hromadně všechny. Každý týden narodí spousta dětí, tak je všechny křtíme.´ On řekl: ,Nic takového, to by mohlo být i pozdě, ty mi ho pokřtíš ještě dneska, uvidíš, musíš mi ho pokřtít.´ Tak on se trošičku lekl. Tak zavolal nějakého kostelníka nebo co a připravil si to všechno, a tedy mě pokřtil hned.“ – „A proč tolik trval na tom, aby vás hned pokřtili?“ - „Protože už věděl, že všichni Židé půjdou někam do nějakých táborů a tam zemřou. To už mu bylo jasné, že ten Hitler, co jednou řekne, tak to splní.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 05.07.2025

    (audio)
    duration: 01:24:26
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 26.07.2025

    (audio)
    duration: 01:01:56
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Otec mě chtěl zachránit před nacisty, a tak mě nechal pokřtít

Otto Musil, Praha, 2025
Otto Musil, Praha, 2025
photo: Post Bellum

Otto Musil se narodil 18. března 1934 v Praze svobodné matce Marii Musilové. Jeho otec Karel Jelínek, krejčí a obchodník židovského původu, byl ženatý a měl dceru Hanu, přesto s Marií navázal vztah. Synovi zůstal nablízku a staral se o něj, ačkoliv rodinná situace byla složitá. Krátce po narození ho nechal otec pokřtít. Po obsazení republiky Němci v roce 1939 přišel Karel Jelínek o podnik a sestěhoval se s Marií a synem do Zborovské ulice. Největší tragédie přišla v srpnu 1942, kdy byl Karel Jelínek deportován do Terezína a posléze do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec v Bělorusku, kde zahynul. Stejný osud potkal jeho ženu Markétu i dceru Hanu. Otto s matkou válku přežili v Praze. V únoru 1945 zažil bombardování města, v květnu ho během pražského povstání málem zastřelila německá sousedka, která pálila z protějšího domu. Po válce byl zařazen mezi válečné sirotky a díky americkému velvyslanectví se zúčastnil slavnosti ke Dni nezávislosti. Z amerických novin a časopisů se začal učit anglicky. V roce 1953 maturoval na gymnáziu Jana Nerudy. Kvůli původu a „politické nespolehlivosti“ nemohl studovat na filozofické fakultě. Namísto toho nastoupil jako technik do Tesly v Hloubětíně. V letech 1956 až 1958 absolvoval vojenskou službu, během níž se oženil s Miluškou Černou. Spolu měli dvě děti. V roce 1967 poprvé vycestoval do Anglie, o dva roky později tam jel znovu s manželkou. V době normalizace pracoval v Tesle jako kontrolor kvality, zatímco jeho žena působila v Československém rozhlase jako sekretářka u ředitele Jána Riška. Roku 1973 na Ottu Musila Státní bezpečnost (StB) založila svazek prověřované osoby kvůli podezření z kontaktů se zahraničím. Spis byl v roce 1976 odložen s konstatováním, že Musil je orientován na Západ, ale politicky pasivní. Nikdy nevstoupil do komunistické strany. V Tesle setrval až do 90. let, kdy podnik po pádu režimu zanikl. Následně pracoval v zahraničním oddělení Československého červeného kříže, kde využil znalost angličtiny i technické schopnosti. V roce 1994 odešel do důchodu. Na svého otce, zavražděného nacisty v době holocaustu, nikdy nezapomněl. Sám je věřícím křesťanem, zatímco o židovství a jeho historii se zajímá zejména jeho syn Jiří, který studoval hebrejštinu a navštěvuje synagogy. Roku 2025 v době natáčení žil pamětník v Praze.