Ludmila Müllerová

* 1943

  • „Ten kříž dal postavit tatínek na poděkování, že se nikomu za války nic nestalo z našeho domu a taky z Bohdalce. Protože ono to bylo velice, velice ošklivé. Když byla revoluce, tak oni postavili barikádu, tady pod Bohdalcem. A ta barikáda ale nebyla od něčeho k něčemu, ona byla jenom na té silnici. A oni neměli zbraně přitom, snad jednu pušku a nějaký revolver, nebyly zbraně, nic nedostali. A tak tatínek se byl nějak v noci rozloučit s maminou a budil ty starší děti a dával jim pusu a křížek, jako že se musí vrátit na tu barikádu. A ono, jak šli Němci na Spořilově, tak oni poslali hlídku na motorce a ta viděla tady barikádu. Tak oni nešli přes nás, ale oni šli přes Kačerov. A tam právě – na Spořilově – ty muže vzali před ten tank a ti museli pochodovat před tanky, aby do nich naši nestříleli.“

  • „Maminka potom šla za tím prokurátorem. Kde se v ní vzala taková odvaha…, že jak tak má všechno zabavené, že má tři kluky a že to mají společně, různé věci. Hlavně ti dva starší, s tatínkem že to nosí. Takže on to teda uznal, tak se to potom milostivě vrátilo, to zabavení, a mamince vyseknul poklonu a říká: ,Paní Janoušková, já tedy před vámi smekám, jak vy to zvládnete – šest dětí. Manželka se nemůže dočkat, až přijdu z práce, abych srovnal dvě děti.‘“

  • „Víte, já si pamatuju, že než jsem šla do školy, tak jsme byli s maminkou a s bráškou na Radosti. To byla nějaká charitní možnost rekreace, že tam vařili…, bylo to takové jednoduché zařízení. A, že za námi přijel tatínek do kostela, do Vimperka, a že se vlastně přišel s námi rozloučit, a s maminkou. Že čekal…, oni zavřeli kardinála Berana a čekal, že ho zavřou taky. Protože on s ním spolupracoval v nějakých otázkách i radil tomu arcibiskupovi Beranovi. Takže ač to byl syn z vesnice, tak byl velice chytrý, a tím, že se teda pohyboval v tom peněžnictví, že… Tak o čem se radili, to nevím, ale vím, že čekal, že ho zavřou.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 05.06.2025

    (audio)
    duration: 01:38:16
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 12.06.2025

    (audio)
    duration: 50:39
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Když má člověk tatínka zavřenýho, tak má strach

Ludmila Müllerová, roz. Janoušková
Ludmila Müllerová, roz. Janoušková
photo: Archív pamětnice

Ludmila Müllerová, rozená Janoušková, se narodila 5. června 1943 v Praze do katolické rodiny aktivně zapojené do veřejného a církevního života. Po únoru 1948 byla rodina vystavena perzekuci komunistického režimu. V roce 1953 byl odsouzen její starší bratr Jan, na jaře 1954 maminka (po měsíci amnestována) a na podzim téhož roku tatínek, který byl za velezradu odsouzen k deseti letům vězení. Když jí pro nepříznivý kádrový posudek byla znemožněna studia, vyučila se zahradnicí a pracovala jako mistrová odborného výcviku v zahradnické škole v Malešicích. V době politického uvolnění na konci 60. let vedla dívčí skautský oddíl při vršovické farnosti. V roce 1971 se provdala a založila rodinu s Miloslavem Müllerem. V dalších letech pracovala jako pečovatelka v ústavu sociální péče a později jako pomocná kuchařka v mateřské škole. V roce 2025 žila v kruhu své rodiny v Praze na Bohdalci.