Petr Misík

* 1947

  • „A my jsme tedy přijeli do toho Pankowa [část Berlína] na čtyři pět dní a já jsem vlastně zažil prolomení Checkpoint Charlie. Protože ten Pavel měl volný průjezd jako obchodní zastupitel i do Západního Berlína. Sice trošku komplikovaný, ale dalo se. Protože na tom autě měl tu značku, kde to pouštěli. A teď jsme přijeli k tomu Checkpoint Charlie a tam byl obrovský dav lidí. On najel na ten průjezd, takže nás pustili. Já jsem se poprvé dostal na Západ – protože ta Jugoslávie předtím, to nic. A šli jsme do obchodu, kde se mi žena rozbrečela nad masem třeba. No ale teď jsme se chtěli vrátit zase, že pojedem domů, a najednou se provalily davy. Najednou jste měl kolem toho Checkpoint Charlie a pak už po těch ulicích davy lidí. A my jsme tam pak jeli za dva dny ještě znovu, my jsme tam pak vlastně jezdili každý večer, protože děti jsme uložili, nechali jsme je v tom Pankowě a jeli jsme tam každý večer. A to už se začala rozebírat berlínská zeď, to už začali lidi vylamovat a bourat berlínskou zeď. To byla taková euforie obrovská, že my jsme z toho byli taky… Ta byla nejdřív počmáraná, ta zeď, a pak ji lidi rozebírali, rozebírali si ty úlomky a brali si je domů. Taky mám ještě někde doma schovaný.”

  • „Potom po odsouzení, kdy otec dostal těch svých třiadvacet let, byl přesunut jako na ten výkon trestu na tábor Vojna II u Příbrami – to si pamatuju, že to tam bylo napsaný. Takže jsme jeli jednou na návštěvu se strýcem a s tetou zároveň do tohohle příbramského tábora. A tam zase – to byly ty lágrový baráky – a zase mi z toho zůstává v hlavě jenom ten pohled na ty drátěný ploty, na ty nízký domy a ty strážní věže. A to, jestli nás vedli modrou chodbou, nebo šedivou chodbou, tyhlety věci mi unikají. Protože těch vjemů bylo moc vždycky. Táta dojatej, se slzama v očích. A tam třeba někdy jsme mohli přímo kontakt, že třeba mě chytil za hlavu a dal mi pusu nebo něco takovýho. To tam mám, to tam je.”

  • „My jsme v pondělí měli výroční schůzi ROH na Dubcích na zahradě, v takový společenský místnosti, kde mělo dojít k nové volbě vedení. A to probíhalo úplně normálně, běžně, takže se volilo zase to starý vedení, jak tam bylo – tam se vůbec nic nedělo. A mně to už začalo být proti mysli, vstal jsem, ustoupil – my jsme seděli u normálních čtyřmístných stolů – a říkám: ‚Vám vůbec nedochází, co se děje?’ A teď najednou to propuklo, taková diskuse velká. Protože ti lidi mlčeli, ale přitom všichni sledovali, že se něco děje. Takže celá ta volba se zvrátila, ten den se to celé anulovalo. Protože jsem s tím vystoupil já, tak zvolili předsedou závodního výboru mě, ten den. No a my jsme zašli za ředitelem a donutili jsme ho, že – tam byly první demonstrace v Boleslavi na tom Leninově náměstí, dneska je náměstí Republiky – tak jsme ho donutili, že tam nechal dotáhnout vůz, plošinu. Udělali jsme na ní zábradlí, udělali jsme tam první tribunu z toho.”

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 10.07.2019

    (audio)
    duration: 02:06:26
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Byla to parta bývalých zahraničních vojáků. Chtěli unést letadlo a odletět na Západ

Petr Misík v roce 2019
Petr Misík v roce 2019
photo: Během natáčení

Petr Misík se narodil 28. října 1947 v Mladé Boleslavi. Jeho otcem byl Karel „René” Misík, držitel Československého válečného kříže a dalších ocenění. Tento veterán ze západní fronty prošel boji na Blízkém východě i obléháním přístavu Dunkerque a nakonec s americkou armádou generála Pattona došel do Plzně. Po komunistickém převratu se Misíkovi scházeli s rodinami dalších veteránů zahraničního vojska a společně plánovali útěk na Západ. K realizaci plánů však nedošlo, protože do skupiny se infiltroval provokatér, a v roce 1958 orgány pozatýkaly devatenáct lidí. Karel Misík byl odsouzen ke třiadvaceti letům vězení ve třetí nápravné skupině. Na svobodu se dostal po osmi a půl letech v roce 1966. Rodiče se záhy poté rozvedli a syn Petr po maturitě v roce 1968 přesídlil do Prahy. Jako rekvizitář Filmového studia Barrandov prožil v Praze invazi vojsk Varšavské smlouvy i nástup normalizace. V roce 1971 se vrátil do Mladé Boleslavi a do konce komunistického režimu pracoval v úseku veřejného osvětlení v Technických službách. Během dovolené v Berlíně byl svědkem pádu berlínské zdi. Dvacátého listopadu 1989 zvrátil do té doby pokojný průběh výroční schůze podnikového ROH a byl zvolen novým předsedou výboru. Po revoluci založil elektromontážní firmu.