Jan Milota

* 1951

  • „To, co dělá předseda poslaneckého klubu určitý strany v současné době, to je typická komunistická amorálnost. Typická komunistická amorálnost. Jenom to má jinej kabát. Takhle, i kdyby se dělo cokoliv, i kdybyste vytunelovali doly, i kdyby se stalo cokoliv, nikdy bych to nevzal zpátky. A zaplaťpánbůh za to. Demokracie u nás nastavená je. A to, na co si teďka stěžujeme, je jenom naše občanská vina. Je to výsledek voleb. A my máme ve vedení tohoto státu, ve většině, takový lidi, jaký jsme si zvolili. Demokracii za nás neuhlídá žádnej politik, politik se bude demokracií akorát zaštiťovat. Demokracii si musíme hlídat my. Protože jinak se nám stane, že zase nastoupí komanči.“

  • „Tu dobu a zejména tu dobu normalizace, po roce 1986. Tu nejstrašnější dobu, já jsem nezažil válku, proto říkám týhle době nejstrašnější. Za toho Husáka všichni žili v kotlíku, kde se dusili. Pěkně doměkoučka. Aby nebyli tvrdý. A takto jsme byli všichni pěkně s rudou mrkvičkou dušení. Čili my jsme žili v době, kde kdekdo mohl být donašeč, kde kdekdo mohl být darebák. Kde za cokoliv jste se mohli dostat do kriminálu, myslím tím teda za jakýkoliv opačnej politickej názor nebo nějaký vzdor. Neexistovalo nejít k volbám, i když se vědělo, že volby jsou naprostá šaškárna. To bylo tak vymakaný, že nebylo ani třeba policajty, aby je tam naháněli, aby bodáky... aby tam ty lidi hnali. Ti lidi byli tak zotročení a byli pod takovým tlakem a žili pod takovým strachem, i existenčním strachem, že se prostě těchto šaškáren zúčastňovali.“

  • „Přišel tam mezi nás soudruh ředitel, který nám jako přišel oznámit, že jestli si tato revoluce myslí, že oni, komunisti, nám odevzdají takový firmy, jako je Armabeton, že jako oni, komunisti, že nám odevzdají takový firmy, jako jsou hutě a jako jsou doly, tohle že nám odevzdají, tak to, že se hluboce mýlíme. A najednou tam někdo stál a řekl: ‚Pane řediteli, a co ty vaše baráky komunistický?‘ Pane řediteli. To zahučelo. To bylo šok. To pane řediteli. Takže takovýhle to bylo, takovýhle byly začátky v Kadani. V tý době, to snad ještě nikdo ani nezakřičel, ale kdyby to býval někdo zakřičel, Havel na Hrad, tak dokonce i ti, kteří byli otevřeně a tvrdě proti komunistům, tak by řekli: ‚Nějakej blbej, ty vole, Havel jo.‘ Tohleto byl pravěk revoluce, takhle bylo prostředí dva tři dny po tom zákroku na Národní třídě. A takhle pomalinku teprve se to obracelo na tom venkově, jakým třeba byla ta Kadaň.“

  • Full recordings
  • 1

    Kadaň, 22.03.2021

    (audio)
    duration: 01:40:34
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Kadaň, 17.04.2021

    (audio)
    duration: 01:19:16
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Za Husáka všichni žili v kotlíku, kde se dusili doměkoučka

Jan Milota na prknech divadla.
Jan Milota na prknech divadla.
photo: Archiv pamětníka

Jan Milota se narodil 31. července 1951 v Zdemyslicích na jižním Plzeňsku. Nedlouho poté se s rodinou přesunuli do nedaleké obce Seč. V dětství jej rodiče často brali do divadla a náklonnost k divadelnímu světu už mu zůstala. Po základní škole nastoupil do učení a poté nastoupil do plzeňské Škodovky. Po třech letech nastoupil jako řidič na stavbu elektrárny do Tušimic v rámci podniku Armabeton. Rodina se usadila v Klášterci nad Ohří, kde se pamětník stal členem tamního divadelního spolku Klas. Dvacet let ztvárňoval roli císaře Karla IV. na kadaňských Císařských dnech. Po revoluci působil jako redaktor regionální televize. V roce 2020 vydal knihu věnovanou divadelnímu spolku Klas. Za svůj celoživotní přínos v oblasti kultury je laureátem ceny města. V roce 2021 žil Jan Milota v Kadani a stále se věnoval amatérskému divadlu.