Ludmila Mikušková

* 1933

  • „V Prlově, když vypalovali domy, museli lidé jít ven a prohledávali to. Byla tam malá cérečka v peřině a vyhodil ji Němec z okna ven. Viděla to súsedka a věděla, kdo to je, když bydlela vedle a znala jich. Věděla, že když rodiče zastřelíja, tak co ta malá. A věděla, že má dědečky v Polance, tak dala věděť, nebo ji sama dovézla, to nevím. Zkrátka se to tak zprostředkovalo, že se octla u dědečků, a tam vyrostla. A potom sem jezdila i do Prlova, když byla dospělá.“

  • „Co vím, tak nejstarší sestra podporovala súsedy, kteří měli moc dětí a jejich taťka byl partyzán. Vždycky tam někoho měli, nějakého poraněného doma.“ – „Jak se jmenovali, vzpomenete si?“ – „Také Žákovi, byla to také přízeň, druhý bratranec. Léčili se tam partyzáni a měl tam jakéhosi velice dlúho a byl těžce nemocný. Pomohli mu a byl uzdravený. Potom mohli jet dom.“

  • „To samé bylo, když se nosily přihlášky ředitelovi. Taky jsem jich tam nosila a všeci vykládali, jak ředitel vracá lidi a nechce, aby to tam nechávali. Tak jsem se nachystala, co mu řeknu. Pravila jsem si, já sa nedám, co mi kdo bude porúčet. Neřekl mi vůbec nic, asi znal moji vyřídilku nebo co, protože až jsem šla pryč, u dveří, jak jsem už otvírala dveří z ředitelny, tak mi řekl: ‚Kdybyste si to rozmyslela, přijďte si pro to.‘ Abych si je vzala zpátky. To bylo všechno. Byla jsem tak nachystaná, co mu na to povím, ale tak jsem neřekla nic, když mně vůbec nedomlúval ani nepřesvědčoval. Nenechala bych se přesvědčit. Když člověk má žíť v tom, v čem vyrústl, a váží si toho...“

  • Full recordings
  • 1

    Valašská Polanka, 18.08.2020

    (audio)
    duration: 01:38:47
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nesnažili jsme se vzdorovat tomu, co se nám zdálo, že nejde změnit

Ludmila Mikušková
Ludmila Mikušková
photo: archiv pamětnice

Ludmila Mikušková přišla na svět 22. května 1933 jako nejmladší ze šesti dětí ve Valašské Polance, kde prožila i celý svůj život. Rodiče Františku a Jana Žákovy živilo hospodářství. Otec bojoval v první světové válce a skončil raněn. Na sklonku druhé světové války se Ludmilin bratranec František Žák přidal na stranu podporovatelů odboje a u sebe doma ukrýval až do zotavení ze zranění ruského partyzána. Rodinu Františka Žáka podporovala i Ludmilina sestra Božena. Ludmila vychodila obecnou školu ve Valašské Polance a na měšťanku dojížděla do Vsetína. Z té doby si vzpomíná na časté nálety a také pád amerického bombardéru (29. srpna 1944) u nedaleké obce Liptál. Po ukončení školní docházky vypomáhala Ludmila rodičům v hospodářství a později nastoupila jako dělnice vsetínské Zbrojovky. Po narození dětí našla uplatnění v MEZ Vsetín. V roce 2021 žila stále ve Valašské Polance.