Jarmila Mikešová

"Taky si pamatuji, že jsem dělala v Husově sboru tady v kostele. Přišel za mnou pan Janda, už byl pán v letech, že má dělat bustu Husa a že tam má napsat nějaký jeho výrok. A že si na to netroufne, protože to bylo stát štaflemi na schodech a Husovi na hlavě jednou nohou. Takže jsem to podnikla, ale kdybych bývala tenkrát spadla – byla jsem zrovna těhotná s druhým klukem –, tak by to asi špatně dopadlo."

"Ale jo, mně se tam líbilo, akorát se mi nelíbilo, když jsem musela jít na internát. To mi zařídil otec. Protože já jsem byla jedináček a nebyla jsem zvyklá na velký kolektiv, trpěla jsem tam. Teď vás na týden zavřou na tom internátu, tam jsem musela být do 17 hodin a víc už jsem ven nešla. Akorát jsem musela ukázat jednou za týden žákovskou knížku, a kdybych se hůř učila, tak by mě nikam nepustili, ani do kina. Nemůžu říct, že bych měla problémy s učením, učila jsem se dobře, ale neměla jsem touhu někde lítat po Hradci. Člověk na to ani neměl peníze, to vám rodiče dali jenom na to, abyste dojela do Hradce Králové a na cestu zpátky."