Martin Mejstřík

* 1962

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Já jsem tam přicházel seshora, od Apolináře, a říkal jsem si, kolik tam bude lidí. Když jsme se předtím o tom bavili ještě ten večer, tak jsme se dohadovali kolik. A já jsem říkal, že pět stovek, maximálně tisíc. Musím říct, že nikdo neoponoval, nikdo neodhadoval, že tam bude víc než tisíc lidí. Je to naše první akce, navíc je to povolený, ale je pátek, studenti se rozjíždí domů, je to odpoledne, takže budeme rádi, když tam přijde tisíc lidí. A spíš jsem byl u tý pětistovky. Takže jsem byl šokovaný, jsem scházel dolů a viděl jsem, jak to je plný, že celý to prostranství toho Albertova už bylo plný a pořád přicházeli noví a noví lidi. Těch transparentů, fakt mě zaskočilo, jak ty studenti to vzali jako za své a že přes tu noc vyráběli ty transparenty, teď tam byli jako poměrně radikální – svoboda, to bylo hlavní téma těch lidí, co tam přišli.“

  • „Se svým kamarádem, spolužákem, jsme ve třeťáku začali vydávat časopis jako vlastně ilegální, strojopisovej. Měli jsme obrovskou podporu kantorů, který, a to bylo důležitý, ta podpora těch profesorů, který ty komunisty taky neměli rádi, což je tady budu jmenovat ty dva nejdůležitější – Dušan Šoltys a Tonda Sedláček, který nás v tom povzbuzovali. Takhle zezadu nás pošťuchovali a radili nám různě a tak. Takže jsme začali hrát třeba i divadlo, kapelu nějakou jsme postavili a všecko mimo ten systém, mimo tehdejší SSM, kde to byla jediná platforma oficiální, kde se ty věci jako směly dělat. My jsme to dělali mimo a začali jsme narážet samozřejmě na vedení školy, protože jednak jsme strhli obrovskou podporu těch studentů, který nám fandili a účastnili se akcí, ale na druhou stranu jsme narazili samozřejmě na ten režim a i ten náš ředitel, který byl celkem benevolentní a hodnej, tak samozřejmě jako to nemohl dopustit, aby se mu tohle jako dělo na jeho škole.“

  • „Určitě jsem přemýšlel o tom, jestli ten komunismus přece jenom nebyla dobrá cesta, jenom to ty lidi jako pokazili. Takže jsem jako na jednu stranu měl ten komunismus, na druhou stranu jsem už něco věděl o křesťanství a přemýšlel jsem o tom, která z těch dvou cest je správná. Protože obě – to náboženství, křesťanství, i ten komunismus, ideologie – chtěli to nejlepší pro člověka. Přesně to dopadlo, jak ten pan farář možná. Netlačil na nás, že byť jsem chodil několik let do té nedělní školy, tak ze mě ten věřící člověk nebyl, nestal se. Maminka mě nenutila, my jsme třeba chodili do kostela s ní, ale tam je v každý tý konfesi, si myslím, prostě důležitej moment, kdy člověk jde k tomu svatýmu přijímání. Tam my jsme nechodili, protože jsme tu víru neměli, tu vědomou víru.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 11.10.2021

    (audio)
    duration: 02:14:14
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 24.11.2021

    (audio)
    duration: 01:49:43
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 3

    Brno, 25.01.2022

    (audio)
    duration: 02:24:43
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Zařekl jsem se, že s komoušema nikdy nic nechci mít

Martin Mejstřík
Martin Mejstřík
photo: Výstava: My jsme to nevzdali (2009)

Martin Mejstřík se narodil 30. května 1962 v Kolíně. Mezi lety 1964–1968 žil s rodinou v Žilině. Poté se přestěhovali do Liberce. Jeho otec byl do roku 1968 členem Komunistické strany Československa (KSČ). Matka byla věřící, k čemuž vedla i své potomky. Všechny děti manželů Mejstříkových byly křtěné a pravidelně chodily do kostela. Na střední školu nebyl přijat z kádrových důvodu, rok strávil na lesnickém učilišti v Hejnicích, následně nastoupil na gymnázium ve Frýdlantu na Liberecku, kde maturoval v roce 1982. Poté studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, odkud byl po dvou letech z politických důvodů vyloučen. Následující dva roky působil jako kulisák a později také jako elév v Ústředním loutkovém divadle v Praze. V letech 1986–1991 studoval obor loutkářství na DAMU. V roce 1987 se podílel na vzniku časopisu Kavárna Art Forum-Forum AMU (AFFA). Stal se místopředsedou celoškolského výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) pro ideově výchovnou práci. Na jaře 1989, poté, co spoluzaložil Studentské tiskové a informační středisko (STIS), ho zvolili členem Městské vysokoškolské rady SSM v Praze. Podílel se na organizaci manifestace 17. listopadu 1989. Působil v čele Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol. V listopadu 1990 se Martin Mejstřík podílel na manifestu studentských lídrů z roku 1989. V letech 2002–2008 byl nezávislý senátorem za stranu Cesta změny a stal se členem senátorského Klubu otevřené demokracie. V roce 2024 žil Martin Mejstřík na Vysočině.