Miloslava Medová

* 1932

  • „Anebo víte, co jsme měli za války hodně k večeři? Měli jsme políčko žita. Nedali jsme to semlít do mlýna. Tatínek to drtil v brusírně na nějakém hmoždíři. Voda to poháněla, vodní kolo, a tak se to mlelo samo. A z toho nám maminka pekla placky na plotně. A aby to tolik neškrábalo, tak dělala v létě marmeládu z borůvek. A tu nám na to dávala, aby to lépe klouzalo do krku. K tomu hrnek mléka a byla večeře. A víte, co jsme měly my všechny děti ze vsi ráno k snídani? Šrotovku. To, co se dávalo zvířatům, jsme my jedly. Bylo to umleté obilí. Nebyla to mouka, ale šrot. Zalilo se to kozím mlékem. Všichni ve vsi jsme měli kozy, my měli tři. A to se zalilo mlékem, sůl do toho a to byla naše snídaně. Nebyl chleba. Maminka musela poslední rok chleba zamykat, abychom ho nesnědly. Takhle to bylo.“

  • „Já bych chtěla, aby se lidé k sobě chovali hezky, aby jeden druhému pomáhal, aby mezi nimi nebyla zášť. Aby už nikdy nebyla válka. Aby to naše děti nezažily, ten hlad a potom to neštěstí všude. Měli bychom se chovat slušně k naší Zemi. A ne ji ničit. Pralesy by se neměly kácet. Ubývá voda. Lidé by měli šetřit vodou, ne se každý den koupat ve vaně. My jsme se dřív koupali jednou za týden a muselo nám to stačit. Voda se ohřívala na kamnech. A v létě jsme se koupali v potoce. V zimě tatínek vysekal díru do náhonu a myli jsme se v ledové vodě. Byli jsme otužilí, vůbec jsme neměli chřipku, celou zimu nic. Ani rýmu, ani kašel. Teď jsou lidé moc rozmazlení. Je to tak.“

  • „A potom, když museli Němci pryč... víte, že jsem čtrnáct dní stonala? Byla jsem úplně nemocná z toho, jak museli po válce pryč. Ten odsun. Já jsem ani do vsi nešla. Stoupla jsem si na vršíček, my jsme bydleli trochu stranou. Tak jsem na ně z dálky koukala, jak odjížděli. Němci z okolních vesnic se sešli v sokolovně ve Cvikově a pak museli odjet vlakem. Čtrnáct dní jsem stonala, měla jsem horečky. Já jsem rázem přišla o všechny kamarády.“

  • Full recordings
  • 1

    Nový Bor, 22.05.2019

    (audio)
    duration: 02:10:21
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Nový Bor, 07.06.2019

    (audio)
    duration: 01:34:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Přišel odsun Němců a já jsem rázem přišla o všechny kamarády

Miloslava Medová, 1955
Miloslava Medová, 1955
photo: archiv pamětnice

Miloslava Medová, rozená Filipová, se narodila 5. května 1932 v obci Rousínov (dnes část obce Svor) poblíž Nového Boru. V Rousínově, kde se nacházelo mnoho skláren a brusíren skla, prožila dětství a část dospělosti. Po Mnichovu 1938 uprchla rodina k příbuzným na Vysočinu, aby se po pár měsících a uklidnění situace v Sudetech vrátila zpět. Měla dobré vztahy s německými spoluobčany před a během války, a velmi špatně nesla poválečný odsun německých kamarádů a známých z Rousínova. Ve čtrnácti letech nastoupila do expediční firmy v Novém Boru jako překladatelka a pracovnice kontroly sklářských výrobků. S krátkou pauzou zde pracovala do roku 1950. V roce 1954 se provdala za Alfreda Meda. Většinu své pracovní kariéry strávila ve sklárně ve Svoru. Zažila srpnovou okupaci armád Varšavské smlouvy. Celá rodina měla problémy s vládnoucím režimem, odmítali vstoupit do KSČ. Spolu s manželem vychovali tři děti: Soňu, Josefa a Sylvu. Do důchodu odešla v roce 1986. V roce 2019 bydlela v Novém Boru.