Brigitte Marksová

* 1941

  • „Byl konec války a chtěli ho dát do zajetí. Ještě s nějakým pánem, kolegou [vojákem], se kterým se tam seznámil, se po nocích proplížili dolů přes Polsko. Ve čtyřicátém sedmém přišel domů. Přes den je hospodáři v Polsku, tam to nebylo tak kruté, někdy vzali dovnitř nebo jim otevřeli stodolu, že tam mohli přespat. Po nocích se pak plížili a asi začátkem čtyřicátého sedmého přišel domů, ale už nemocný. Měl zasažené průdušky, byla z toho bronchitida. Ševcovství už nemohl provádět, všechno mu vzali. Některé ruční věci [nářadí] jsme ještě stihli trošku poklidit, aby nebyly tak na očích, ale bylo jich jen malinko. Tak šel na doly. Jenomže tím, že to neuměl, tak k zasaženým průduškám pytloval po zemi prach.“

  • „JZD začalo na podzim a na jaře skončilo, protože neuměli hospodařit. Všechna [zvířata], co zemědělcům sebrali, tak nám dali nazpátek, když už neměli čím krmit. Když nám [krávy] koncem února přivezli, ještě u nás nebylo jaro, bylo hodně sněhu. Měli jsme druhý barák, který nezbourali, a mamka si ho pronajala. Co se nevešlo k nám na půdu, dali jsme vedle. Obyčejně to byla sláma a věci, co se nepotřebují každý den. To oni ale nevěděli. Když brali věci do JZD, vyklidili nám půdu, nechali jen trošinku sena pro dvě kozy, které jsme měli. ,To vám musí stačit, za chvíli bude jaro,‘ říkali. Nevěděli, že máme něco vedle, tak jsme [krávy] krmili slámou.“

  • „Měli jsme se vystěhovat taky, tak šla mamka do dolu, aby tátu nechali vyfárat, že se musíme odsunout. Řekli jí, že všechny rodiny, kde někdo pracuje na šachtě, mohou zůstat. Už byly seznamy a lidé byli na hromadě, kde se měli všichni sejít u hospody v Prkenném Dole s ranci, obyčejně dávali věci do dek. Moc toho nebylo, co si mohli vzít s sebou. Teta říkala: ,Proč my musíme jít ven a vy tady zůstáváte? Vy se máte, že tady můžete zůstat v rodinném domě!‘ Potom jsme dostali kontakty, protože jsme zůstávali v baráku, neměnili jsme adresu. Bylo jich hodně jako strejda. Měl mlýn, ale ten mu vzali. Zůstal v Prkenném Dole, ale úplně na druhém konci, až v Křenově, dostal malý baráček. Až v padesátých letech si mohl pronajmout něco blíž, protože v tom baráku se nedalo bydlet. Potom měl možnost si pronajmout [svůj] mlýn. Už ne jako mlýn, protože tam bylo všechno zdevastované, ale hospodařil.“

  • Full recordings
  • 1

    Žacléř, 23.04.2025

    (audio)
    duration: 02:04:13
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Tatínek pro ni byl po návratu z války jako cizí člověk

Brigitte Marksová v roce 1960
Brigitte Marksová v roce 1960
photo: Archiv pamětníka

Brigitte Marksová, za svobodna Bocková, se narodila 22. listopadu 1941 v Prkenném Dole nedaleko Žacléře do německé rodiny. Měla dva starší bratry, Rudolfa a Waltera. Rodiče Vincenc a Elfrída Bockovi soukromě hospodařili. Tatínek roku 1942 narukoval do německé armády. V květnu 1945 se u nich na zahradě utábořili sovětští vojáci. Tatínek utekl před zajetím a skrýval se. Domů se vrátil až na jaře 1946. Začal pracovat v dole. Na jaře a v létě probíhal odsun německých obyvatel z Československa a mnoho příbuzných muselo odejít. Jejich rodina mohla díky tatínkově práci na šachtě zůstat. V roce 1947 pamětnice nastoupila do české školy v Žacléři. Asi v roce 1958 převzal jejich hospodářství státní statek, kde pak maminka pracovala. V roce 1960 se Brigitte vdala za Edwina Markse a narodili se jim tři synové. Pracovala v kuchyni v mateřské škole v Žacléři a s manželem působili v Kulturním sdružení pro občany německé národnosti a vedli recitační kroužek až do roku 2002. V sedmdesátých letech navštěvovali příbuzné v NDR. V roce 2025 žila Brigitte Marksová v Žacléři.