Ing., CSc Jiří Marhan

* 1933

  • „Jeli jsme do Prahy, našli jsme soudružku kádrovou v tribunách strahovského stadionu. Říkali jsme jí, že bychom měli zájem o studium. Ona byla strašně potěšená, protože otevírali také třetí ročník, tak by se to bývalo hodilo, to potřebovali. Vše bylo nadějné. Dostali jsme přihlášky. Už jsme se zvedali a ona se nakonec zeptala, jak jsme na tom s funkcemi ve straně. Když jsme řekli, že ani jeden nejsme ve straně, ona začala koktat. Začala křičet, co si to dovolujeme. Vytrhla nám přihlášky z ruky a hnala nás odtamtud.“

  • „V té době jsem hrál fotbal za SK Uhlířské Janovice a pokladník mi dal osm set korun, abych si koupil v Pardubicích kopačky. Představte si, že se stalo, že když jsem měl peníze u sebe, přišla reforma a já jsem je měnil jedna ku padesáti. Takže jsem si nekoupil kopačky, propásl jsem to. A pokladníkovi jsem vrátil šestnáct korun, což bylo tak na tkaničky.“

  • „Psal jsem písemku na téma Jiří Wolker, ale název písemky zněl Třídní kořeny bojů o Jiřího Wolkera. A rovněž i ústní otázka z češtiny byla Třídní boje v období družiny májové. Takže místo Nerudy a Krásnohorské jsem měl blekotat tyto nesmysly.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 24.05.2022

    (audio)
    duration: 01:40:40
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Diktatura proletariátu byla i u maturity. V komisi seděl úderník z Vagonky

Jiří Marhan, 1951
Jiří Marhan, 1951
photo: archiv pamětníka

Jiří Marhan se narodil 26. ledna 1933 v Komořanech u Mostu. Rodiče byli učitelé. Vyrůstal společně s mladší sestrou Blankou v Uhlířských Janovicích, kam se rodina přestěhovala v roce 1936 z pohraničí v obavách ze sílícího německého nacionalismu. Netrvalo dlouho a se začátkem války skutečně otec Josef pomáhal několika českým známým, kteří z pohraničí prchali. Válka zasahovala do veškerého dění. Jiří chodil v té době do školy a zažil dvojjazyčné vysvědčení, pustošivý dopad spojeneckých leteckých bomb anebo strach z fiktivní postavy Péráka, který prožíval pokaždé, když šel lesem. V září 1945 nastoupil do kolínského gymnázia. Maturita v roce 1951 už probíhala v uvědomělém komunistickém stylu, řadě témat vévodilo sousloví „třídní boj“. V říjnu téhož roku začal studovat Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) v Pardubicích, ovšem až po předchozím měsíci brigády v dole Nosek u Kladna. Na vysoké škole si také odbyl vojenskou přípravu. V roce 1956 promoval a nastoupil do Výzkumného ústavu organických syntéz (VÚOS) v Rybitví. Už u maturity mu nabízeli členství v KSČ, podruhé na vysoké škole, potřetí v zaměstnání. Pokaždé odmítl. Třetím odmítnutím při prověrkách v roce 1958 mu hrozily pracovní postihy. Díky své odborné erudici však nakonec mohl zůstat. V roce 1961 se účastnil čtyřměsíčního vojenského cvičení u České Třebové, které bylo svoláno v souvislosti se stavbou Berlínské zdi. Práce v chemickém oboru ho velmi bavila. Za své profesní kariéry se podílel v Rybitví na vybudování špičkového provozu na výrobu organických pigmentů. Po sametové revoluci v r. 1989 zůstal ve výzkumném ústavu jako vedoucí oddělení, pracoval v laboratoři, přednášel na VŠCHT. Zažil také strmý pád chemického průmyslu v 90. letech, způsobený politickými změnami a odlišnou spotřebitelskou poptávkou. V roce 1996 odešel do důchodu a napsal publikaci o historii VÚOS Rybitví. V roce 2022 žil se svou manželkou v Pardubicích.