František Mališka

* 1935

  • „Pak jsme museli na prohlídku, všechno zelené jsme dostali a ptali se nás, k čemu chceme jít. Já jsem říkal, že přece jsem u Pohraniční stráže. Oni řekli, že mají psovody, spojaře, letce, jezdce na koních. No tak jsme si vybrali ty koně. Já jsem tam byl ještě s jedním od nás z Pustých Žibřidovic. Tenkrát byla hrozná zima na Šumavě. Když jsem byl na rotě, bylo tam minus 34 stupňů. My jsme měli v baráčku všechno zamrznuté. Pomocník rotmistra celou noc chodil po světnici a přikládal uhlí, abychom tam nezmrzli.“

  • „Prvního října 1955 jsem narukoval na vojnu. Já jsem do té doby nevěděl, kam půjdu, jen jsem dostal povolávací rozkaz. Sraz byl v Šumperku u okresní správy armády. Pak jsem v Šumperku ukázal rozkaz a oni jen řekli, do kterého mám nastoupit vagonu. Pak jsme putovali. Druhý den ráno jsme zastavili ve stanici Volary, okres Prachatice. Na peroně bylo plno četařů a desátníků, seřadili nás. A šli jsme pochodem do kasáren. Tam bylo napsáno: ‚Vítáme vás.‘ Když jsme prošli bránu a otočili se, stálo tam: ‚Už vás máme.‘ Tak jsem nastoupil k Pohraniční stráži.“

  • „To byl kluk, který na sousední rotě sloužil jako záklaďák. Pak přecházel do Německa. On věděl, že tam jde každou hodinu hlídka, že kontroluje horní pás, že si musí svítit, že každá druhá hlídka je se psem. Tak šel za hlídkou k pásu. Jak přešla ta se psem, tak přeběhl pás. Šel asi sto padesát metrů za hlídkou. Když si posvítila, neviděla ho, protože si lehl. Věděl, že když půjde za hlídkou, nevyrazí ostatní. A tak šel za ní, ta přišla až sto metrů před drátěný zátaras. Tam byla další hlídka. Samozřejmě vykouřili cigaretku, pokecali a pak šli kolem drátů k sousední rotě. Když byli na půl cesty, na rotě vystřelili signál, že je poplach. Tak oni šli překontrolovat drátěný zátaras a viděli, že je udělaný zkrat na elektrickém vedení. On udělal zkrat, aby bylo vedení vypnuté. Přešel na druhou stranu, došel dolů k potoku, pak přes most a tam už byla německá pohraniční stanice. Za chvilku tam přijeli Američané a odvezli ho.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 30.01.2023

    (audio)
    duration: 01:50:39
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava, 01.02.2023

    (audio)
    duration: 01:24:23
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Snažil jsem se být dobrý pohraničník i dobrý policajt

František Mališka (nalevo) v roce 1950
František Mališka (nalevo) v roce 1950
photo: archiv pamětníka

Narodil se 27. srpna 1935 v Tečovicích v okrese Zlín. Během 2. světové války byl svědkem bombardování Zlínska. V roce 1945 se s rodiči a dvěma sourozenci přestěhoval na Šumpersko. Mališkovi reagovali na výzvu k osídlení pohraničí. Komise, která rozdělovala nemovitosti patřící odsunutým Němcům, jim přidělila dům v Pustých Žibřidovicích. František po ukončení základní školy pracoval v papírně v Jindřichově. V roce 1955 narukoval na vojnu k Pohraniční stráži. Hlídal státní hranici s Německem na Šumavě a byl svědkem útěku jednoho z vojáků. Po návratu z vojny nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. Pracoval na několika služebnách v šumperském okrese, byl povýšen na náčelníka oddělení a získal hodnost kapitána. Měl kladný postoj ke komunistickému režimu, ale zároveň se potýkal s problémy se Státní bezpečností. Po pádu komunismu v roce 1989 ho nadřízený vyzval, aby opustil řady policie, protože vyšlo najevo, že jeho druhou manželku Státní bezpečnost evidovala jako spolupracovnici. Odmítl, opustil šumperský okres a poslední roky před penzí strávil jako vyšetřovatel na oddělení násilných trestných činů ostravského policejního ředitelství. V roce 2023 žil v Ostravě.